78 Č. 115—116: 3. prosince 1425. slyšíme. Také jakož nám píšeš o Pražanech, kterak jsú k tobě poslali, ješče vždy o slyšenie stojiece, a žádáš od nás zprávy, kterak sě máš v tom držeti a kterakú jim máš na to odpověď dáti: dáváme věděti, že sme s svú raddú na to myslili a potaz jměli; a o slyšenie dánie, to na nás neslušie, nežli na papeže. Než chtieli přátelské slyšenie, o takové, jakož sme jim pod Vyšehradem podávali, o to at sě s námi aneb s osvieceným Albrechtem, kniežetem rakúským a markrabí moravským, synem naším milým, do Viedně aneb do Kornneumburka sjedú a tu ať s sebú při- vedú, kohož chtie; a klejtu jim dosti dáme a zjednáme. A mistři s obú stranú ať s sobú mluvie a přátelsky každý svú při povie, neb je tu u Viedni mistróv dosti; a my, neb ktož tu bude, budem přátelščí smluvce. Pakli chtí slyšenie, jakož oni žádají, o to chcem rádi ku papeži poslati [a] o to státi, aby jim slyšenie u Viedni dáno bylo. A věz, že jsú listové přejati a těch listóv přiepisy posieláme2 a ne- zdarma; nebť sě jest Kostka“ do Brna klejtoval opět na nové teydinky, chtě nové teydinky o tu věc začieti. A mělo-li by co z toho býti, tehdy bychom tobě radějie té cti popřieli nežli jinému a zvlášče tak lechkým lidem. A protoť ty přiepisy posieláme, aby sě potom uměl richtovati. Dán v Skalici v pondělí před s. Barború, královstvie našich uherského etc. v XXXIX, římského v XVI. a českého v šestém létě. Ad mandatum d. regis Michael prepositus Boleslaviensis. Na rubu: Nobili Ulrico de Rozemberg, fideli nostro dilecto. Přitištěna krytá pečet. 116. Iрo 3. prosinci 14253. Oldřich z Rožmberka králi Zikmundovi: děkuje za ujištění, že se naň nehněvá, jak se domníval, protože král mu dlouho neodpovídal na jeho listy, ano i peníze jemu ve Vratislavi stavil; osvědčuje svou stálost ve slibu a závazku, jejž učinil králi při rozchodu s ním; očekává dychtivě slíbené královo poselství;“ o čem jednal s Pražany, to že na krále již vznesl; i nyní že jest od Pražan a Táborů obeslán ke sjezdu,“ kdež tito prý chtějí „pána našeho (Tvú Mt mieniec) čestné, této zemi i nás všech dobré“ zjednati; ohražuje se u krále, aby rokováním s nimi nebyl u něho v podezření. AČ. III, 8 u č. 7 (reg. z orig. konceptu ve Schwarzenb. archivu v Třeboni, nyní ztraceného). 1) srv. výše č. 113; Tomek, Děj. Prahy IV2, 336 a d. a Palacký, Děj. III. 2, 245 a d. 2) ty listy se nezachovaly. 3) Vilém Kostka z Postupic, podkomoři král., důvěrník knížete Zikmunda Korybutoviče (srv. Tomek, Děj. Prahy IV2, 337). 4) tento list je odpovědí na list králův z 3. pros. t. r., viz výše 115. 5) poselství slíbil král v listě z 28. října, viz výše č. 114. 6) obecný sněm v Praze poč. r. 1426, viz o něm Palacký, Děj. III. 2, 246 a d., Tomek, Děj. Prahy IV2, 336 a d.