260 FALSA. Č. 369: 18. října 1422. Já Jan řečený Smil z Křemže vyznávám tiemto listem všem, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšěti budú, že jsem provinil proti urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rosenberka, pánu svému milostivému, že i jsa jeho čeledín a služebník u jeho dvora, rozkazoval sem a dopustil sem svým služebníkóm a svým pacholkóm krásti na hospodách, což by sě jim nahodilo a co by jedné“ zatajiti mohli, a v tom sem shledán i s mými pacholky. A Jeho Milost moha mi učiniti, jakož na takového slušie, se mnú ještě milostivě učinil z své milosti k mé a mých přátel k snažné prozbě a nade mnú nepomstil i nad mými pacholky, jakož na takový běh záleží. Protož já svrchupsaný Jan Smil z Křemže slibuji svú dobrú křesťanskú věrů, že sě nechci dopustiti viec takových věcí, kteréž by byly proti mé cti aneboli proti zá- povědi a řádu zemskému a proti pánu mému milostivému, panu Oldřichovi z Rosen- berka neb proti jeho služebníkóm aneb poddaným všelikakým obyčejem a beze všie zlé lsti. Pakli bych co učinil aneboli svým dopustil učiniti, tehdy vyznávám na sě sám, že sem propadl JM“ hrdlo i zboží a že JM' muož se mnú učiniti i s mým zbožím, což bude ráčiti, a jako z takovým člověkem, ješto cti a viery žádné nemá a ješto sem sě jí sám odsúdil, i toho všěho, což mám proti JM“, spravedlivě. A toho na svědomie svú vlastní pečet přiložil sem k tomuto listu a na svědomie prosil sem urozeného pána, pana Viléma z Potenstain odjinud s Lopat, přietele svého dobrého, a slovutných panoší Jana Odrance z Drahonic a Racka odtud také z Dra- honic, přátel svých milých, že jsú k mé prozbě vedle mne své pečeti přiložili na svědomie k tomuto listu, kterýž je dán a psán v Krumlově2 den sv. Lukáše, léta od božieho narozenie tisícieho čtrstého dvucátého“ druhého. Na perg. proužcích přivěšeny čtyři pečeti: 1) Jana Smila z Křemže; popis viz u č. 147. 2) z červ. vosku, na štítě tři kosmé pásy, nad helmou koruna, nápis: 4 S vilhelmi 4 de 4 potn- stain* (srv. u č. 38). 3) z černého vosku, na štítě i nad helmou střela, nápis: -s iohis de- drahon: 4) jako předcház., nápis: racknois de drahonic (Pečeti jsou pravé, nikoliv pa- dělány, jak minil Sedláček na uv. m.; srv. též dole pozn. 1). Na rubu písmem 15. stol.: Zápis od Jana z Křemže, že se víc neslušných věcí proti panu Oldřichovi z Rožmberka dopouštěti nebude. 1422. — Pozdější něm. regest. a) tak or. 1) Že Vilém z Potštejna a z Lopaty nazývá se tu „dobrým přítelem“ Smilovým, ačkoliv ve své žalobě na Oldřicha z R. (z r. 1437 — víz výše č. 350) Smil stěžuje si i na něho, nazývaje jej „Jidášem,“ je velmi podezřelé. Viléma z Potštejna, který od počátku vladaření Oldřichova vysky- tuje se často na listinách Oldřichových jako svědek, lze zajisté hledati na straně Oldřichově i v jeho sporu se Smilem z Křemže. Spíše Jan Odranec a Racek z Drahonic byli s počátku při Smilovi — srv. Wagner v ČČM. 1888, 170 a d. Avšak r. 1427 činili smlouvu mezi Smilem a Oldřichem (viz výše č. 140); tehdy pravděpodobně již stáli na straně Oldřichově a jemu jakožto přátelé propůjčili své pečeti k tomuto podvrženému listu. Stejně učinil i Vilém z Potštejna; všichni byli v listu úmyslně uvedeni jako přátelé Smilovi, aby tím bylo odvráceno podezření proti pravosti listu. 2) Datum „v Krumlově“ svědčí též o falsu; Oldřich byl tehdy v Pasově, srv. výše č. 72 ze 17. října 1422.