128 Č. 188—189: 28. srpna—5. září 1431. však vesele domuov jedú. A o Budějovice také sme psali synu našemu, aby také tu přihlédl; a což my jim také móžem pomoci, to rádi učiníme. A co nového zvieš, Dán v Normberce den s. Augustina, let království našich etc. to nám daj věděti. Ad mandatum d. regis Caspar Slik. Na rubu: Nobili Ulrico de Rozemberg, fideli nostro dilecto. Pečeť odpadla. 189. V Inšpruku, 5. září 1431. Oldřich z Rožmberka, nejvyšší purkrabi pražský, se zavazuje, že podle dě- dických smluv císaře Karla, krále Václava a Jana, markrabí moravského, s vévody rakouskými uzná Fridricha staršího nebo jiného z vévod rakouských králem českým, zemře-li král Zikmund bezdětek. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 313 a, opis 15. stol. Wir Ulreich von Rosennberg, obrister burgraf zu Prag, veriehen und tun kund offentlich mit dem brief meniclich, den er furkumpt, fur uns und unser erben, das wir angesehen und betracht haben den grossen unfrid, unordnung und irsal, der laider langzeit her in dem kunigreich und lande Behem geweret hat; und ob sich fugte, daz der allerdurleuchtigist furste und her, her Sigmund, von gots gnaden Ro- mischer kunig, zu allen zeiten merer des reichs und zu Ungern, zu Behem etc. kunig, unser gnediger lieb herr, mit tod abgieng und nicht leibserben, das sun weren, hinder sein lies, daz dann uns und anderen inwoneren desselben kunigreichs und landes notdurft wer, fur sich angends ainen herren zu haben, dadurch dasselb land und inwoner zu frid und gemach gesezet und grosse mue, scheden und verderbunge vertragen mochten werden, und wan vor zeiten die allerdurleuchtigisten fursten herr Karl Romischer kaiser, her Wenczla sein sun, bed kunig ze Beheim und her Johanns, desselben kaisers brueder, marggraf zu Merhern, an aim tail und die dur- leuchtigen fursten herzog Albrecht und herzog Leupolt, gebruder herzogen zu Oster- reich etc. dem anderen, den allen gott der almechtig genadig sei, ein freuntlich ver- schraibung 2 geneinander getan und ale ire lande geneinander vermacht haben, damit welher tail an leiberben von diser welde schiede, das dann desselben land und leut, so er lies, auf den anderen tail gevallen sollten etc.: dadurch wir in unsr ge- 1) Albrecht, vév. rakouský. 2) Miní se zde dědická smlouva česko-rakouská z 26. března 1366 (viz Cod. dipl. Mor. IX, 326 č. 422), jež byla obnovením starší smlouvy z 10. února 1364 (viz tamže, 257 č. 340). Srv. k tomu Kalousek, České státní právo, 174 a d.