Č. 90—92: 10. září — 10. října 1424. 65 straně cep, po levé vytaseny meč, nápis: sigillum comunitatis -montis -hradie 11) pečet města Písku, popis víz u č. 43. 12) z červ. v., kalich s hostií, po pravé straně žebřík, po levé kopi, vše obklopeno trnovou korunou, nápis: comunitas in prachatic- 91. 4. října 1424. Jan Sádlo z Vražného vyznává, že jest vězněm Oldřicha z Rožmberka, a slibuje, že se mu postaví na den sv. Martina nebo v nejbližším týdnu po jeho napomenutí na Krumlov neb kam rozkáže. Rukojmí: Víta ze Rzavého, purkrabí na Choustnice, Václav z Tučap, Jan ze Skopytec, Petr z Dvorce a Petr z Dubu; základ 500 kop gr., ležení v Krumlově neb v Třeboni. — Dán 1424 v tu středu na sv. Františka. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 255, or. perg. Listina stejného znění jako výše č. 86. — Srv. k tomu též č. 87. Na perg. proužcích přivěšeno 6 pečetí: 1) viz popis pečeti 1. u č. 87, nápis: -s jan- zwrazneho. 2) z černého v., štít s kosmým pásem, nad helmou chrt na podušce, nápis: S- withonis - de-rzawe 3) z černého v., štít rozpůlený, v levé polovině tři kosmé pásy, nad helmou křidlo, nápis: Iil wen- ceslai de tuczap 4) z černého v., na štítě kříž, nad helmou křídlo s křížem uprostřed, nápis: s johannis de skopytecz 5) pečet Petra z Dvorce, popis viz u č. 87. 6) z černého v., na štítě lilie, nad helmou ruka držící lilii, nápis: s petri de uzdiczov- 92. V Tatě, 10. října 11424]. Král Zikmund Oldřichovi z Rožmberka: svoluje rád ke slyšení Táborských a žádá Oldřicha, aby se o ně přičinil; oč jej Oldřich žádal po Mrakšovi, v tom mu nemůže zatím vyhověti. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 256, or. pap. AČ. I, 18 č. 18. — Palacký, UB. I, 364 č. 311 (reg.). — RI. XI, 5996. Sigmund, z božie milosti římský král, po vše časy rozmnožitel říše a uherský, český etc. král. Urozený věrný milý! Tvému sme listu úplně srozuměli a sami sme jej vešken přečtl, a zvlášče, jakož nám píšeš o Thábořích, kterak slyšenie žádají, a k tomu aby jim nebylo překáženo do té chvíle slyšení etc. Však sám vieš, že sme k tomu slyšení vždy povolovali a nikdy sme proti tomu nebyli a k tomu i bezpečenstvie sme podávali, i ješče k tomu slyšení chcem rádi svú vuoli dáti, jedno aby to bylo k čemu konečnému, ješto by mohlo naše i té coruny čestné a dobré býti, a ješto by sě ku pokoji chýlilo a k řádu. Než o to, abychom k tomu povolili, aby při těch 1) List ten se nezachoval. 2) srv. Palacký, Děj. III. 2, 223, Tomek, Děj. Prahy IV2, 306. 9