264 FALSA. Č. 371—372: 1426—7. září 1429. In quorum omnium testimonium atque robur presentem litteram presencium. Datum conscribi sub nostro magiestatis sigillo" iussimus munimine communiri. Strigonio anno Domini M°CCCC° XXVI, regnorum nostrorum Hungarie etc. XL, Romanorum XVII, Bohemie vero VII. Ad mandatum domini regis Franciscus prepositus Strigoniensis. 372. V Bratislavě, 7. září 1429. Král Zikmund Oldřichovi z Rožmberka: aby co nejrychleji skončil jednání s Kunátem o výplatě Zvíkova a nemeškal sejíti se s ním na té cestě na místě smlu- veném; všechny škody a náklad na výplatu Zvíkova budou mu nahraženy. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 294 a, or. pap. AČ. I, 28 č. 30 (list uveden jako pravý). — Palacký, UB. II, 60 č. 603 (reg.). — RI. XI, 7400 („Fälschung?“). List tento jest nutno posuzovati v souvislosti se třemi níže otištěnými listy (č. 373—375) a to nejen pro obsah, nýbrž i pro formální stránku: tři z nich jsou psány touž rukou (orig. čtvrtého — č. 374 — ztracen), datovací formule a kancel. pozn. jsou u všech stejně chybné. Tyto chyby a též podobnost písma s písmem jiných fals Oldřichových prozrazují uvedené listy jakožto falsa. Nadto ani obsahem nesrovnávají se s pravými listy a listinami, týkajícími se Zvíkova. Víme, že teprve 8. června 1431 (viz výše č. 182) dal král Zikmund Oldřichovi z R. plnou moc, aby jednal s Kunátem Kaplířem ze Sulevic o postoupení Zvíkova, a z listu Martinka z Bavorova z 25. února 1432 (č. 205) se dovídáme, že teprve tehdy — asi poč. r. 1432 — byl Zvíkov Oldřichovi postoupen, ač podle listů z r. 1429 (zvl. č. 374) bylo by se to stalo již r. 1429, tedy před plnou moci z r. 1431. Výklad Sedláčkův v Hradech XI, 31 (srv. též Tyl, Paměti zvíkovské 53 a d.), opřený o důvěru v pravost listů Zikmundových z r. 1429 mám za chybný; již Schmidt v článku Südböhmen während der Hussitenkriege, MVGDB. 46, 3311 pochyboval však o pravosti těchto listů z r. 1429. Ať dříve či později Oldřich dostal se opravdu v držení Zvíkova jakožto zboží královského. Jest nyní otázka, jaký cíl sledoval Oldřich falsy z r. 1429? Podle vyznání Kunáta Kaplíře ze Sulevic z 29. června 1433 (výše č. 230) byl postoupen Oldřichovi pouze hrad Zvíkov s příslušenstvím, nikoli však vsi hlubocké. Falsum z 23. května 1432 (níže č. 377) pak dokazuje, že Oldřich jakožto držitel Zvikova chtěl se domoci nejen zboží Hlubockého, nýbrž i zboží Milevského a Vltavotýnského; z listů Zikmundových ze 7. června 1433 (výše č. 228), 19. dubna a 4. května 1437 (č. 319 a 321) se dovídáme, že podobně sahal dokonce i po Kosteleckém zboží. Je patrno, že Zvikov mohl býti Oldřichovi východiskem další činnosti, získati jej v dědičné drženi bylo tudíž přední touhou Oldřichovou. Neuspokojil se ani zástavou Zvíkova spolu s klášterem Milevským, kterou mu učinil cís. Zikmund listinou z 19. řijna 1437 (viz č. 342), poněvadž byla dočasná. Snažil se tedy získati Zvíkov v trvalejší drženi listinnými falsy. Věrohodnost falsa o doživotním darování (event. zástavě dědicům) zboží Zvíkovského, Milevského i Zlatokorunského z 19. října 1437 (viz č. 378) snažil se podepříti několika jinými podvrženými listy a listinami, jak oněmi z r. 1429, tak i dalšími (viz níže č. 373—377); ve a) tak or., správně „nostre maiestatis sigilli“; srv. pozn. e na str. 238. 1) podle jiných listin byl Zikmund v r. 1426 v Ostřihomi jen poč. května, s tím se však ne- shodují léta panování, jak zde uvedena (srv. RI. XI, str. 41—42).