234 348. Č. 348—350: 19.—27. prosince 1437. V Bratislavě, 19. prosince 1437. Jan hrabě ze Šaumburka Oldřichovi z Rožmberka: projednal v Prešpurce s uherskými pány věc vévody Albrechta, který odjede na sv. Tomáše 121. prosince do Bělehradu Stol., kde bude o Novém roce korunován. — Geben zu Prespurg am phinztag in der quattembr im XXXVII jar etc. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 400, or. pap. něm. s krytou pečeti. AČ. XXI, 291 č. 28. — Srv. W. Wostry, König Albrecht II. (Prager Studien aus dem Gebiete der Geschichtswissenschaft XII) I. 38 a d. 349. V Praze, 27. prosince 1437. Oldřich z Rožmberka, Menhart z Hradce, nejv. purkrabí pražský, Aleš ze Šternberka, Petr z Michalovic, Hanuš z Kolovrat, Jan Smiřický, Jan z Kunvaldu, podkomoři, purkmistr a rada Starého a Nového Měst Pražských oznamují Janovi, markrabí braniborskému a purkrabí norimberskému, volbu Albrechta Rakouského králem českým. W. Wostry, König Albrecht II. (Prager Studien aus dem Gebiete der Geschichtswissenschaft XII) II, 157 č. VI. — Stejný list, adresovaný vévodovi saskému Fridrichovi, otiskl W. Flegler, Anzeiger für Kunde der deutschen Vorzeit XV (1868), 307. Dovídáme se tu jména hejtmanů, ustanovených k správě zemské císařem Zikmundem před jeho odjezdem z Prahy (11. listop. 1437), a pak i volebním sněmem pražským 27. prosince t. r. Viz Urbánek, České dějiny III. I, 253 a d. a 267. 31. prosince pak byli zvoleni poslové k Albrechtovi Rakouskému, kteří s ním měli jednati o přijetí volební kapitulace; mezi nimi se strany rakouské byl opět Oldřich z Rožmberka. Viz Urbánek, tamže str. 270. 350. [1437]. Jan Smil z Křemže žaluje veřejně na Oldřicha z Rožmberka. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 241r, or. pap. Otiskl Wagner v článku Jan Smil z Křemže, ČČM. 1888, 179. — Nedatovaný list položen k r. 1437, poněvadž toho roku vypuklo opět nepřátelství mezi Oldřichem a Smilem (srv. výše č. 325 až 327, 329, 332, 341), uklidněné před tím posledním přiměřím z r. 1434; o poměru Oldři- chově k Smilovi v dalši době viz Wagner, tamže 181 a d. Já Jan Smil z Cřemže žaluji pánóm, ryttieřuom, panošiem, měšťanóm i všem obecním lidem na pana Oldřicha Rosmberského, na toho zlého nečistého pána, žeť mi jest za pravým křesťanským mírem a příměřie kázal mé tovaryše s tiem Jidášem Vilémem Lopatú“ zmordovati beze všie viny a když moji tovaryši jeli z Němec, na 1) Vilém z Lopaty a z Potenštejna.