Č. 2: 3. března 1418. 3 Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Ros. 24 b., or. perg. Schmidt-Picha, Urkundenbuch d. St. Krummau I. 176 č. 656 (reg.). Já Oldřich z Rozemberka, jistec dluhu dolepsaného, a my Čeněk z Veselé jinak z Vartemberka, najvyší purkrabie pražský, Jan z Hradce, Matěj z Větřnie, purkrabie na Crumplově, a Bohuslav z Petrovic, purkrabie na Rozemberce, rukojmie jeho s ním a zaň všecky vespolek, vyznáváme tiemto listem obecně všem, ktož jej čísti neb slyšeti budú, že jsme dlužni spravedlivého dluhu sto kop grošóv dobrých střiebrných rázu pražského, v počtu šedesát grošóv za každú kopu čtúc, urozenej panie Elzce, někdy páně Jindřichově z Rozemberka manželce dobrej paměti, svrchupsaného páně Oldřichově mateři, i tomu, ktož by tento list měl s jejie dobrú volí; kterýchžto sto kop grošóv my všechny, jistec i rukojmie, slibujem naší dobrú čistú věrú rukú spo- lečnú“ nedielnú dáti a zaplatiti beze lsti jie panie Elzce svrchupsanej pod takú úmluvú: když by jie buoh neuchoval, tehda komuž by ona těch sto kop grošóv odkázala za zdravého života aneb na smrtedlnej posteli, tomu my slibujem i máme ty jistné penieze sto kop grošóv dáti a splniti ve čtvrti léta po jejie smrti příštieho bez po- ručenie dalšieho. Paklibychom toho neučinili, tehda kterýž by z nás rukojmí čtyřie byli napomanuti od toho, komuž by těch sto kop grošóv paní Elzka odkázala, buď jeho poslem neb listem, každý, druhým sě nevymlúvaje ani na druhého ukazuje, má poslati miesto sebe panoši dobrého řádu rytieřského s jedním pacholkem a se dvěma koňoma v leženie do města Benešova v hospodu poctivého hospodáře, kteráž nám bude naším věřitelem ukázána, v pravé a v obyčejné v české zemi leženie a odtud nemáme na nižádné právo vyjeti, donvadž jistina i s škodami našemu věřiteli nebude úplně splněna. Pakli vyndeta dvě neděli ode dne napomanutie počítajíc, buď ležáno neb neležáno, nebudúli penieze svrchupsaných sto kop grošóv i s škodami našemu věřiteli úplně dány, tehda on věřitel náš shledaj je mezi křesťany neb mezi židy, a kdež je kolivěk shledá, tu my je máme zastúpiti našimi náklady i sliby bez jeho škody. Neb všecky škody, kteréž by náš věřitel vzal pro naše nesplněnie, jezdě, po- sielaje neb kterakkolivěk pracuje, ty všecky mají býti naše a nic jeho, kteréž by škody mohl dobrým svědomím ukázati bez přísah a bez věrovánie. Tomu všemu na pevnost, jistost i potvrzenie my všickni napředpsaní jistec i rukojmie své jsme Jenž jest dán na Crumplově pečeti k tomuto listu přivěsili s naší dobrú volí. léta po narození syna božieho tisíc čtyři sta osmnádctého, ten den na středopostie, jakož spievají Salus populi. Na perg. proužcích přivěšeno 5 pečetí: 1) menší pečeť Oldřicha z Rožmberka: z červeného vosku, štít s pětilistou růží, helma s křidlem, nápis: sigillum: ulrici: de:rosenberg 2) z červ. v., štít rozčtvrcený, v 1. a 4. poli 5listá růže, helma s křídlem, nápis: -s czenconis-wartenberg 3) z červ. v., štít s 5listou růži, nápis: S Johannis de novadomo 4. a 5. utrženy. a) společny orig. 1*