200 Č. 295: 15.—25. června 1436. Najnepřemoženější knieže, ciesaři a pane, pane mój milostivý! Službu svú pod- danú VMti napřed vzkazuji. A jakož mi VMť píše, kterak jsú chtěli, aby arcibiskup stvrzen byl, a VMť ani legáti té moci že jste neměli, aniž o to dřéve takově řeč byla; dále VMť píše, kterak Pražané a ti s Žatce zasě poslali pro širší moc, kteříž sě mají v osmi dnech vrátiti, a že jste to prodlenie přijieti neráčili, až jsú slíbili, že po jich příjezdě ty věci mají bez dalšieho zmatku skonány býti: tomu jsem všemu srozuměl. VMť věděti dávaje, žeť jsem to též zde slyšal, kterak jest tam jednáno. Pane bože, rač to dáti, což by VM“ ke cti a této zemi k dobrému bylo, aby mohlo skonáno býti. A jakož mi VMť píše, abych ihned přijel“ a pomohl k zem- skému a obecnému dobrému, a že by mi zdviženo mohlo býti, že bych v tak pilných zemských věcech přítomen nebyl:“ VM“ doufám jako pánu svému milostivému, že mi v tom za zlé mieti nebudete. Neb jsem VM“ prvé vzkázal, proč nemohu přijeti a co mě mešká; též i tento posel mój VM zpraví mé běhy, kteréž by široko bylo vypisovati; a žeť sě o to starám, dobývaje sobě ztravy, kterúž netáhl bych dobýti, ihnedt bych k VM“ přijel, nebť bych i o své věci s VM“ měl, ještoť mi toho po- třebie, rozmluviti. A o pana Havla jakož VM píše, rač VM věděti, kdyžť bych jel, žeť bych bez pana Havla a bez medu nechtěl přijeti. a) V původním konceptu škrtnuto: Neviem, byť mi s čeho vinu měli dáti, to věda, že jsem pro VMť hledě k obecnému dobrému viece ztratil, než někteří mají, ježtoť hrdě mluvie, a že jsem skutečně ukázal, jakož jsú i moji předci činili, že bych rád dobré této zemi viděl a VMti poslúžil, ale VMt velice se nade mnú zapomněla. Byl jsem v Bazli a v Řezni vždy Vaším kázáním; a VMt všem jiným dala a mně nic. A tu mi VMt řekla sto zlatých dáti, jakož mi i pan Arnošt řekl, že bych je měl mieti, toho sě nestalo, než velikú hanbu skrze to měl jsem v Viedni, nejsa od toho kupce vy- vazen. Potom jsem VM“ psal, prose, aby mi ty dva tisíce zlatých na mém dluze ráčila dáti, kteréž bych jinam nenaložil než na VMt; toho jste všeho neráčili učiniti. A neviem, kudy jsem to provinil; zdali proto, že jsem dlúho čekal, VMť jinak nic než pěkně a jako pána svého napomínaje; protož bychť o čem měl, ačť i na nohách velice nemohu, VMti ke cti a pro zemské dobré, ač bych na koni nemohl, ale chtěl bych sě na voze vésti, nebť mi jest velmi těžko, jakož posel tento mój VMt dále zpraví. Neb v Řezni když jsem byl, dávali mi vinu, že by mnú obecné dobré scházělo; a toť pak buoh najlépe vie, jestli to tak. Také v Praze když jsem byl, k ničemuž jsem nebyl, aniž jsem byl k čemu přivolán; než bez toho jsem, což jsem utratil. A přes to přese všecko, bychť jediné ty penieze nahořepsané měl, abych sě tiem lépe vypraviti mohl, chtěl bych i se p. Havlem přijeti, jakož VMť žádá, ale žeť se má příjezda prodlévá, jinéž toho nečiní, než má veliká potřeba. b) chtě kázánie VMti naplniti škrtnuto v původním konceptu. 1) List ten se nezachoval. 2) viz Palacký, Děj. III. 3, 198 a d. 3) Jde o účast Oldřichovu na sněmu Jihlavském; viz o něm Palacký, tamže 196 a d. 296. 20. června 1436. Burian a Jan, bratři z Gutštejna a na Rabštejně, podle rozkazu císaře Zikmunda činí příměří s Oldřichem z Rožmberka až do sv. Barbory (4. prosince).