126 Č. 186—187: 30. července 1431. přičinil a sebú hýbal, abychom z toho zlého mohli vysvobozeni býti. Protož od tebe žádáme, snažně napomínáme i prosíme, aby církvi svaté k utěšení, té zemi ku po- koji a k vysvobození všech věrných osviecenému Fridrichovi, ujci našemu, markrabí branburskému, houptmanu našemu najvyššiemu, který od nás plnú moc má, jakož bychom sami byli, pomocen i raden byl. A měl-li by s nepřáteli které příměří neb úmluvy, aby ty inhed odpověděl a na ně sáhl a škodil, jakož věříme; neb cele ufáme, bude-li všady tak na ně saháno, že jim bohdá konec bude. A na tom také všemu křesťanstvie i nám tak poslúžíš, ježto vším dobrým chcme zpomenúti. Neb jakž by sě to nestalo, tak bychom i my i vy mohli domněni býti, že k těm věcem činiti nechcme; ježto by dobré nebylo. A též sme všem jiným pánóm, rytieřóm i panošiem s našie strany psali a přikázali, aby též proti nepřátelóm učinili. Dán v Normberce v pondělí před s. Petrem v okovách, lett království našich uherského etc. v XLV, římského v XXI. a českého ve dvanáctém létě. Ad mandatum d. regis Caspar Slik. Na rubu: Nobili Ulrico de Rozemberg, fideli nostro dilecto. Pečeť odpadla. 187. V Norimberce, 30. července 1431. Král Zikmund Oldřichovi z Rožmberka: děkuje za zprávy o Husitech, proti nímž markrabě braniborský táhne s velkou mocí; žádá za další zprávy o Táborech. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 309, or. pap. AČ. I, 33 č. 38. — Palacký, UB. II, 232 č. 753 (reg.). — RI. XI, 8771. Zigmund, z božie milosti římský král, vždy rozmnožitel říše a uherský, český etc. král. Urozený věrný milý! Tvému listul nám v sobotu přinesenému, v němž nám píšeš o položení nepřátel, že jsú sě obrátili a roztrhli etc., tomu sme dobře srozu- měli a jsme toho velmi vděčni, že nám takové běhy vzkazuješ. A věz, že sme ty noviny také od jiných zvěděli, že nepřátelé zasě postúpili a tak sme jich tobě dále podali. A ten kus o teidinky, ten sme ihned markrabí bramburskému psali a list tvój jemu poslali, aby sě po tom uměl richtovati; a ufáme, že sě nedá podtrhnúti. A dále dáváme věděti, že ujec náš, markrabě svrchupsaný, lidu dobrého jiezdného i pěšieho, pušek a jiné přípravy vojenské má dosti, a vždy jemu lidu přibývá. A dnes bohdá má přes les trhnúti,“ že nepřátelóm jest silen a že na poli proti všem 1) List ten se nezachoval. 2) viz Palacký, Děj. III. 2, 376 a d. 3) srv. předcház. list.