1V. Na Velkém náměstí. 243. 1428, 23. února. Rukop. č. 2099 f. 208. Já Mikeš z Vranieho řečený Rys vyznávám přede všemi, což mi svědomo jest o té při mezi Janem z Hobšovic a mezi synem jeho Prokopem z jedné strany a z druhé strany mezi Ondřejem Stukem z Kamenice, že byla dva bratra Benešovská v Praze, jednomu řiekali Niclas a druhému Hanza, i rozdělila sě o všecko zbožie, což sta měla. Do- staly se Niclasovi Vrápice a což ktomu slušie a Hanzovi Hobšovice a což k tomu slušic. Tu Niclas odčetl sč od města i ostal svobodným v zemském právě a Hanza ostal měštěnínem až do smrti. I umřel a dětí nemaje i vyslú- ženy ty dědiny v Hobšovicích i což k tomu slušala na králi a Niklas üffaje tomu, Ze je bratr jeho, i sáhl v ty dědiny i odsúzen pány zemskými těch dědin, že nemá žádného práva k Ilobšovicóm. Tehda sestra jich paní Anička, měštka Václavova Stukova, sáhla v ty dědiny městským právem, neb jest byl Hanza měštěnín, i přisú- zena k těm dědinám svrchupsaným v Hobšovicích i k tomu, což k tomu slušie, i uvedena na ty dědiny i na to vše, což k tomu slušie. I učinila zvláštní lásku dobrovolně k svému bratru Niklasovi z Vrápic i dala jemu těch dědin polovici v Hobšovicích v té vsi, ale druhú polovici sobě zuostavila a zvláště to, což jesti ve Skuřiech a na té po- lovici, coZ jesti dala Niklasovi, zuostavila sobě čtyři kopy gr. platu komornieho vedle zemského práva, jsúcí v držení vicce nežli třidceti let i šla ke dskám s synem svým s Ondráckem Stukem sedén(m v Kamenici i uloZila jemu ve dsky ten plat v Skuïiech dédicky plat svój i ty Gtyri kopy, ježto sobě zuoslavila na té polovici v Hob3ovicich na Niklasovi neb na jeho dětech a to jemu stápila dckami. A vicce, coż jie kdekoli jméla svého dédictvie, to jemu všecko vo dcky vložila. A to mnó jesti všecko dobře svědomo neb sem sám přitom byl a sám sem rozkazoval, ježlo ona jesti jemu to kladla ve dsky. A na lepší jistotu svú jsem pečeť k tomu přiliskl a tak jemu to i z úst se- znám, kolikrát by jemu toho potřebie bylo. Obrad ze Skur řečený Kuřie stoje osobně v radě Ve- likého M. Pr. bez přinucenic, ale dobrovolně vyznal jesti, že v té při svrchupsané mezi Janem z Hob3ovic a mezi Prokopem, synem jeho, z jedné a z druhé strany mezi Ondráčkem Stukem z Kamenice a tak dále jest jemu to tak dobře, úplně a cele svědomo ve všech věcech bez umenšenic a proměněnie, jakožto Mikšovi z Vranieho svrchu jimenovanému a nic jinak, kterýžto jest své svě- domie slovo od slova svrchu popsal. Act. a. d. XXVIII fer. ll. post Katedram Petri. *44. 1428, 4. března. Rukop. &. 2099 f. 209. Magister civium el domini consules Mai. Civ. Prag. con- siderantes ct perpendentes non paricionem Johankonis de Kolodiej iuri eorum cx írequentibus ac iteratis arumnoni- cionibus lilteratoriis a civitate predicta Pragensi missis ad decidendum causam inter ipsum et Katherinam Chol- picka pretextu dotalicii XX s. census annui el perpctui, pro quibus dicta Katlierinu eundem Johankonem impetit, ex tunc prefati domini dederunt iam dicte Katherine consensum — adarestacionem. Acl. die Transl. s. Wenc. *46. 1429. Rukop. &. 2099 f. 273. Kathe- rina Cholpicka recognovit, se percepisse XVIIIL s. gr. a famoso Kerunkonc de Lom tamquam a fideiussore pro Sigismundo de Nedwice, prout proscripcio in tabulis terre lioc idem lucidius declarat. *46. 1480, 16. června. Tamléž f. 302. My purg- mistr a konšelé Velikého M. Pr. tiemto zápisem obccně vyznáváme všem, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že vstúpiv před nás do plné rady našie slovutný Aleš IV. Na Velkém náměstí. 353 z Chobolic, vyznal jesti svobodně a dobrovolně, jakožto najvyšší ubrman od slovutného Johánka z Koloděj z jedné a ode paní Kateřiny z Cholpic z strany druhé, mocně a obapolně vydaný a vyvolený a pod pěti sty kop gr. naň j na jeho všelikteraké vyrcenic a rozk4zdnie zarucenych, kterak když jest stranám nahořepsaným k konání té pře, kteráž mezi nimi jest o plal vénny LéZ panic Kateřiny, rozkázal, aby obě straně nadepsané v určený čas na jisté miesto práva položile svá popsaná s listy i pře také všechny své, kteréž proti sobě kterakkoli mají, tu nade- psaná paní Kateřina Cholpická s Václavem, synem svým, práva svá všechna, listy i pře popsané vedle rozkázánie svrchu jmenovaného Alše na to miesto jim rozkázané a k tomu dni položila jest. Ale druhá strana, totižto Johánek z Koloděj s synem svým, práv svých, listuov a pře po- psané po prvniem, po druhém i po třetiem napomenulí položiti nedbal. Act. fer. VI. post Corp. Chr. #47. 1482, 5. dubna. Tamléz f. 326. D. Katherina Cholpicka dicta — recognovit, quod dum existit in pos- sessione actuali bonorum Litoznic cum Stephano, fralre suo, exinde Thcodcricus de Ach circa prefatum Stepha- num emit — X s. census super bonis predictis — pro C s. — Queinquidem censum idem Stephanus — quolibet anno — censuabat, — eo autem sic stante et utroque, Stephano ct Theoderico, decedente, predicta Kallierina in bona predicla succedens censum Martino, nato ipsius Theoderici, — censuando explebat. Cumque autem auto- dicla bona Frenczlino «c Buben ct Peczmanno dc Babic cadem Katherina vendidit, ex tunc sub codem iure, prout sola habuit, cadem bona - resignavit et notanter cum X s. gr. censu, quem prctacto Martino — censuare sunt astricti. Act. sabbato antc Judica. #48. 1482. - Tamtéž f. 351. Já Chval z Chotče, purkrabie na Kostelci, vyznávám ticmto listem všem, kloż jej císti nebo čtúce slyšeti budú, jiez paní Kateřina, Stu- kova manželka, v tylo války pevně, jakož v lejto zemi běžie, přivezla ke mně na Kostelec truhlu zamčenú pro sécí mně, abych ji v svém pokoji schoval a pravieci, že jest tu mé všechno dobré. A ta truhla stála je několiko let v mém pokoji. A když buoh nesnázi někaké mezi nimi neuchoval, tehdy Stuk piijev ke mné i kázal sobé tu truhlu vydati i pobral z té truhli, coż v nf bylo, i peřiny. I takéť sem slyšel, byť on pravil, že by ho súsedé toho kraje zpravovali, Ze by ona nékak nciádné bydlela. Raćteż tomu nevófiti, nebt jest ona v těch ve všech letech poctivě bydlila a já i s súsedy nic sme na ni ne- řádného neslyšeli ani na ni co nepoctivého věděli. Toho na svědomí pečeť svú k tomuto listu scm pritiskl *49. 1483, 15, ledna. Rukop. č. 2099 f. 340. Stará rada, kteráž jesti sedéla leta. — sedmmezciclmého olázána jsáci píány purginistrem a konSely rady nynójsic, co hy jim bylo svědomo o té při, kteráž jesti mezi paní Katefiná Stuková z Cholpic a Vaňkem, synem jejím, z jedné a Johánkem z Koloděj z strany druhé o plal věnný, kterýž táž paní Kateřina na již jmenovaném Jo- hánkovi a na jeho zboží má, tu ta rada stará s dobrým rozmyslem a pamětí vyznala jest řkúci, že v jedny časy byl jest předně do rady vstúpil svrchupsany Johdnek s urozcným panem Hynk m Colštejnským dobré paměti, tieZice s& jich, proč by jeho lidé z Libně byli stavéni. A tak jsú na to povolali rychtáře svého, tiežíce sč, proč by byli stavění, a on odpověděl jest řka, že rada dřevnie byla jesti jie stavila a na postavenie propustila. Tehda týž pan Hynek s Johánkem prosili jsú jich, aby jim ty lidi z Libně propustili, slíbujíce pode ctí a pod vierú svú, 45