214 1. Na Malém náměstí (pod uzdaři). ium legare, testare et donare in vita aut in articulo mortis suc cui competencius visum ei forct secundum placitum sue voluntatis; in casu autem si ipsam inprovise aut subilance absque testamento, quod absit, mori contin- gerit, ex lunc. post. mortem eius prefata domina Elsska, nata sua, presentibus habebit plenam potestatem de bonis omnibus et singulis predicle genitricis sue preserlimque de dotalicio in Petrovicz se intromittendi ad tenendum, habendum, regendum, utifruendum et possidendum here- ditarie ac cum eisdem agendum et disponeudum secundum libitum proprie voluntatis co tantum expresso, ut duode- cim sexagenas gr. quolibet anno pro panno pauperibus ct aliis necessariis pro anima prcdicte matris sue, benc- factorum ct predecessorum suorum daret, tribueret et sine omni contradictione de prclactis bonis assignaret. Si quis habet contra hoc loqui, ipsa parata est disbrigare secun- dum ius civitatis et publicavit iudicio primo, secundo, tercio, quarto. Iudicium bannitum feria quinta proxima post festum sancti Viti anno domini MCCCCXXIX ; iudex Petrus de Chrast, consules Mathias Smolarz, Hedwica sartor, Mathias a pectinibus, Sdenco candelator, Barthos- sius pannifex, Crux thorifex, Johannes a paternoster, Jo- hannes a stellis, Nicolaus a sagena, Jacobus frenalor et ceteri. 18. 1430, 20. ledna. Tamléž f. 278. V té při a ruoznici, kteráž jesti byla mezi paní Elškú Pezoltovd z jedné a mezi Jankem z Chval a Prokopem z Olšan z strany druhé o některaký dluh, pro kterýžto jesti na ně sahala svrchupsaná paní Elška, jímžto jesti jf byl vi- novat a dlužen Vacek Křížovic dobré j amčti, i páni purg- mistr a konšelé — vypověděli ortelem svým takově, aby paní Elška kdežbykolivěk nalézti neb optati mohla zbožie a statek svrchupsaného Vacka, aby na ně sáhla a k němu hleděla. Act. die Fabiani. 19. 1430, 8. srpna. Rwkop. č. 2099 f. 287'. Mi- kuláš Johlin, Jan otec Muckové a Prokop berník z strany Martina Fanacha seděním na ostrově, Petr Lud, Prokop Jidáškuov syn a Lazar syn Kantorové z strany panie Elšky Pezoltové úmluvce a litkupnici mocnf — vyznali sú —, že sú mezi týmaž stranoma litkup a trh učinili plný a dokonalý o těch desct k. gr. platu roćnicho a věčného, kterýchž jest týž Martin měl na vsí Petrovicích, jenž jest jej byl kúpil u Johánka z Koloděj takověto: že svrchu- psaná paní Elška měla jest jemu a má dáti a vyplniti za těch jistých deset k. platu padesát k. gr. dobrých stř. rázu pražského a na ten trh a litkup již jemu jest jme- nem zavdánie pójčila pěti k. gr., kterýchžto sobě byl jest vymienil na tom trhu. A čtyřidceti k. z těch padesáti kop gr. ihned jest odkázal svrchupsanému Lazarovi na panf Elšce —, kterážto — s těmi penězy na ní tak odkáza- nými k témuž Lazarovi jest slíbila —. Actum feria [Illa ipso die Invencionis s. Stephani. 20. 1431. — Tamtéž jf. 311. Elisabeth, re- licta Pesoldi linicide, fassa est se tencri in XVII s. debiti magisto Gallo de Utery —. Act. sabbato ante Oculi. — Magister Martinko, commissarius magistri Galli, fassus est, quod sibi persolvit X s. Act. f. IJI. post OO. SS. a. XXXII. Magister Cristannus fassus est quod sibi persolvit VII s. relicta Pesoldi —. Act. fer. V. de Sixti a. XXXIII. 21. 1431, 19. bfezna. Tauléz f. 312. Stará rada, kteráz jest byla 1. MCCCCXVII otázána jsáci ode pánov léta nynějšího, co by ji bylo svédomo o té při, kteráž jest byla mezi Pezoltovú z jedné a Janem z domu Zmrzlíkova a Mandú, manželkú jeho, z strany druhé o sirotky mistra Jukubina, vyznala jest, že z jich moci konšelské svrchu- I. Na Malém náměstí (pod uzdaři). psaní sirotci dáni sú byli též Pezoltové k chování taková mérá, aby svrchupsaní Jan a Manda manželé na- depsaní paní Pezoltové za stravu XIIII k. gr. vydávali na každé leto týchž sirotkuov a jich mistru bez odporu, to- liżto sirotkóm XII kop a mistru za práci dvě kopě gr. A týchž sirotkóv nadepsaná paní Pezoltová chovala jest u sebe s mistrem tři léta pořád 2 v těch třech letech uči- nila jest nákladu na též sirotky, jakožto na sukně, na kozichy, na knichy a na jiné věci XIII k. a XXVI gr. A dále vyznala jest táž rada, že když jesti jie napomínala z těch peněz svrchupsaná paní Pezoltová, tehdy sú od- pověděli a řekli, že v té micře jich nemají, než když jie Buoh nadělí, že jí chtie rádi dáti. Také jest vyznala na- bořepsaná rada, že když jesti Pezoltová upomínána byla od bernfkuov, aby berni dala a poloZila, tehdy jest ona odpierala praviecf, Ze nemá jie čím zaplatiti než když jí budú penězy dány od Jana svrchupsaného za sirotky Ja- kubfnovi, kteréž jest z přikázánis panského chovala, tehda ona chce ráda berni zaplatiti. A tak jest byl povolán svrchupsaný Jan do rady a napomenut od pánóv, proč Pezoltové peněz nedá a on odpověděl a řka, že jich nemá. A tak jesti byl do kázni panské vsazen. Act. fer. II. do- minice Judica. 22. 1488, 18. března. Tamdéz f. 342. Jakožto pře a ruoznice jest byla mezi Kateřinú, někdy Martina řeče- ného Koba manželkú, z jedné a paní Elškú Pezoltovú z strany druhé o některaké náklady, kteréž jesti svrchu- psaný Martin, jakož táž Kateřina praví, na duom a z domu Pezoltové, když jesti jej držel, učinil, těch až do XLti kop gr. počítajíc, pro kteréžto náklady Pezoltovú jest na- řekla a na ni jest sahala pravicc, že kšaftem muže svého ty náklady má na ni odkázaný. Tu páni — nalezli orte- lem, že ten jistý kšaft v tom kusu, což sě těch nákladov dotýče, žádné moci nenie, přikazujíce Kateřině, aby Pe- zoltovć — v pokoji nechala. Act. fer. VI. ante domini- cam Oculi. 28. 1490, 98. kvétoa. Rukop. ë. 992 f. 181!. Ve jméno božie amen. Já Elška řečená Pezoltova, měšteka Star. M. Pr. oznamuji ticmto listem všiem lidem nynějším i budúcím a na vědomie dávám, že ačkolivěk jsúci nedu- živa a nemocna na těle, však proto s dobrým rozmyslem a požívající svobody zdravćho rozumu ludicż i paměti, že všeho zbožie svého — toto své poslednie porutenstvie zjednávám, činím a zpósobuji obyčejem tiemto dole- psaným : Najprve ustanovuji opatrného muže Lazara Kantorova, syna měštěnína Star. M. Pr., bratrana svého, nade vším zbožím a stulkem svým — mocného a najvyšieho poruč- níka, tak aby on toto mé poručenstvie a rozkázánie tak ziiedil a zpósobil, jakož sem jemu rozkázala a svěřila úplně. A na tom aby jemu nebylo přickáženo od všeli- kteratého člověka žádnú micrú. A přidávám jemu ku po- moci poručníky múdré a opatrné muže Jana Rečka a Vaňka Duršmida, měšťany nadepsaného města Pražského, proséci jich, aby jiemu rddni a pomocni byli v pottieb- ných věcech, jakož jim toho dobřie věřím. Dále odkazuji po své smrti a mocně dávám témuž Lazarovi, bratranu svému, zbožic své v Petrovicích —, jakož sem sama jměla, držala a požívala — a k tomu duom muoj na rynku nárožní s celým jeho měštištěm, jenž leží podle domu Vaňkova mečieře i všecko jiné zbožie mé — i také plat svuoj, kterýž mám zde v městě na domiech i také vně na zemi kdekolivěk ku pravému dě- dictvi —. Než tomu cbci, aby týž Lazar vydal po mé smrti chudým a nuzným Jidem, kdež by jie shledal, deset