352 IV. Na Velkém náměstí. cione bonorum in Lithoznic, gue ipsa a Stephano Lewth- mericzer, fratre suo, sub censu annuo convencrat, gue- quidem bona ipsi Peczmannus ct Franciscus ab codem Stephano post lapsum temporis emerunt, talem tulisse sentenciam, quod dicla domina Katherina ab omnibus impclicionibus — liber debet csse. Act. die Convcrs. s. Pauli. 997. 1491, 4. ledna. Rukop. é. 2099 f. 87. Johan- nes Stuk, civis Mai. Civ. Pr. universa et singula bona per Casparum, filium olim Bartholomci dicti Stuk, sibi testamentaliter legata et donata post mortem ipsius, prout in littera testamentali lucidius continetur, ct signanter pe- cunias, in quibus sibi telicta olim Ulrici ad Antonium existit obligata, una cum omnibus aliis — publicavit. Act. sabbato ante Epiph. domini. °38. 14992, 91. listopadu. Tam/éz f. 290. My purg- mistr a konšelé Velikého M. Pr. vyznáváme všem, že stará rada, kteráZ jest byla léta od nar. b. tisícicho čtyř- stého osmmezcietmého, jsúci otázána námi, co by jí bylo svědomo v té při, kteráž jest byla za jich panstvie mezi paní Kateřinú, Václava Stuka z Cholpic m., « jedné a Jo- hánkem z Koloděj z strany druhé o XX k. platu, kte- rýchž má na Kolodějích na tom na všem zboží dskami zemskými zapsáno věna svého pravého a spravedlivého, vyznala jest lakověto, že když již jmenovaná paní Kale- řina žádala a prosila častokrát, aby jí k tomu jistému věnu jejiemu spravedlivému práva dopomohli skutečného, tu jsú téhož Johanka Kolodčiského obsielali mnohokrát listy svými, aby stál ku právu svému a odpoviedal nade- psané paní Kateřině k žalobám jejím a když jesti po mnobých a častých obsieláních státi ku právu a žalobám nechtěl a nedbal ani jí co chtěl spravedlivého učiniti a k tomu vysliševše hodné a podobné druhých zeman svě- domie, tudiež také i měšťan svrchupsaného města Pražského, kteříž jsú toho dobře svčdomi, že ona má své věno svrchupsané dskami zemskými na Kolodějicch tu řádně zapsáno se vším právem a ohradú, kteráž jest měla při tom z práva zachována býti, i nahořepsanú paní Kateřinu kázali sú vtom jistém jejícín platu věnném Vaňkovi rychtářovi, aby ji na Libeň i na to na vše, což k Libni přiíslušie, skutečně uvedl a mocna ji toho všeho učinil. Kterážto paní Kateřina uvedena jest týmž Vaňkem rychtářem tak, aby ona v&(m tiem zbožím vládla a jeho požívala, jakožto svého vlastnicho, dokavadžby sě jí o ten věnný plat vedle desk zemských nestalo spravedlivé. A to sě jesti stalo I. P. — dvamezcietmého ten pondělí na den Občtovánie M. B. *59. 1494. — Tamléz f. 145. Henrich Plzensky otázán jsa pány.v plné radé, co by jemu svédomo byly o cvičení jastřábu, z něhož Janek Puškařík, Alšóv bratr, dal vinu Václavovi Štukovi z Cholpic, vyznal jest, že jest Václavovi z Cholpic nikdy nedával Janka svrchupsaného jastřaba cvičiti, ale Jankuov jastřáb dávno ztratil. *40. 1426, 21. srpna. Rukop. č. 992 f. 64. Já Jan z Dubče vyznávám tiemto listem obccně všicm, ktož jej uzříc nebo čtúce slyšeti budú, že Václav řečený Stuk z Cholpic, dobré paměti manžel poctivé panie Kateřiny z Cholpic, kúpil u Martinka, Rotlebova syna, dvadceii kop gr. platu na Kolodějích. A když svrchupsaný Václav Stuk umřel, tehdy Simon a Vaněk Stukovi a její děti prodali jí ten svrchujmenovaný plat na Kolodějích za jejie věno a to jie ve dsky zemské vložili a to mi jest tak svědomo. I byl jsem při tom, když jsú jí ten plat na Kolodějích ve dsky vkládali. A my Zdeslav Tluksa z Bu- řenic, purkrabie na Karlštejně, Jan z Waldeka, seděním IV. Na Velkém náměstí. v Litni, Buzek ze Tmáně, Hosprzid z Hostivice k svrchu- psanému Janovu Dubcovu vyznání své jsme pečeti na svě- domie toho vyznánie k tomuto listu přitiskli. A toho na svědomie já svrchupsaný Jan Dubcc svú jsem pečeť k to- muto listu pritiskl, jenž jest dán a psán na Karlštejně v tu střiedu před sv. Barlolomějem a. XXVI. #41. 1426. — Rukoj. č. 992 f. 70. Barbara, nata Nicolai Zarowsky, conthoralis Wenceslai de Cliolpic, P42. 1428, 3. února. Rukop. č. 992 f. 85. Nos magister civium, consules et scabini Mai. Civ. Pr. vigore presencium ad publicam deducimus nocionem universis, quod pleris vicibus constituta coram nobis discreta mulier Anna, relicta Johannis Ssluk, concivis nostri, cum amicis et consanguineis suis desideraveral affectuosius. ut eidem juxta litteram dotalicii per dictum Johannem, maritum suum, sibi supcr CL s gr. secundum ius terrestre con- fectam et roboratam iusticiam faciamus cxpedilam; quo ex parle una nec non Petrus causidicus cet Wenc. Ka- derzavek, tutores et testimentarii orphani predicti Johannis Sstukonis, optantes et cupientes eundem orphanum con- servari circa litteram testamentalem predicti patris sui, quo ex altera parte, nos itaque cosiderantes sane, quia per predictam litteram dotalicii omnia bona derelicta fo- renl occupata cl obsessa et sie prefatus orphanus huius- modi omnibus bonis privaretur cl orbitravctur, volentes igitur talem orbacionem et privacionem, tamquam supremi testamentarii, gubernatores ct directores orphanorum cl viduarum prelacle nosire civitatis, avellere ct semovere el predicto orphano de remedio optimo providere, cum consensu ct volunlate ambarum parcium — predictarum auctoritate ipsis plenaria data el concessa clegimus el dc- putavimus ad decisionem huiusmodi causc circumpectos viros Johannem Reczkonem et Mathiam Drdak, potentes arbitros et compositores amicabiles. Qui quidem arbitri el arbitratores verilate cause originaliter inlellecta ipsaque bene, diligenter et maturo animo discussa, ruminata et tractata coram nobis nostro pleno in consilio prefatis parlibus personaliter ibidem constitutis arbitrali sunt et pronuncciaverunt isto modo: Quod domus ciusdem Sstuk, sita inter domos Johannis Czarda ad gradum ex una et Petri Moysi parle ex allera, census et debita iuxta conli- nenciam originalium litterarum seu cirographorum, nec non omnia et singula alia bona — fiant inter predictam Annam et Johannem orphanum cquali partimine dividenda et distribuenda, uni lamen sicut alteri. Tali sub condi- cione, quod prefata Anna iam dictum Jankonem, orphanum el natum suum, cum ipsius porcione in suam tuicionem ct proteccionem suscipere debet ipsumque fovere et cdu- care lenctur de viclu ct amictu sibi congruis providendo usque ad assccucionem annorum legitimorum illesa penitus et indistrucla ipsius porcione servata. Et ut huiusmodi porcio eiusdem orphani per eandem Annam non distrahcrctur, promisit omnia eandem porcionem tangencia sub ypolcca omnium bonorum suorum involabiliter observare. llac ulteriori sub excepcione notanter adiuncta, quod si et quantum prenarratum orphanum contingerit diem suum extremum terminare et claudere ante assecucionem ct adepcionem annorum legittimorum et discretorum, ex tunc ipsius totalis porcio ad supradictam Annam — debel devolvi pleno iure. Hec autem devolucio ideo ad eam debet devolvi. quia ipsa benigne et favorabiliter ius suum dotalicii prefali, verum et iustum, postponens assensum et consensum ad divisionem sic: factam prcebuit atque dedit totalem, iam dictam litteram dotalicii omni sine compulsione presentibus annullando, cassando et destru. endo. Act. fer. IIII. post Purif.