a mezi křižáky nachází jen samé zbabělce. To neodpovídá skuteč- nosti, neb světlé i temné zjevy byly na obou stranách. Třetí skupinu tvoří doklady, týkající se jednání husitů s kon- cilem basilejským. Jsou to jednak buly, jednak korespondence francouzských duchovních, kteří se jednání súčastnili, a sice: Buly, zaslané koncilem basilejským Otovi, opatovi v Cluny, listy převora téhož kláštera k opatovi, list nejmenovaného řeholníka ze Citeau, adre- sovaný generálnímu opatovi cisterciátskému, jenž jest vlastně pouhým opisem známého listu biskupa z Vichu, odeslaného roku 1437 ze Znojma do Basileje. Všechny tyto doklady, jak později podrobně ukážeme, jsou dochovány v rukopisech někdejších klášterů v Citeau a Cluny. Několik jiných dokladů poskytují rukopisy bývalé knihovny Jiljiho Carleria, děkana z Cambrai, jenž (jak známo) súčastnil se jednání s husity a byl u nás s biskupem Filibertem. Nejcennějším dokladem ze sbírky Carleriovy jest dopis krále francouzského Karla VII. k husitům, přišlým do Basileje.1 Jsme pevně přesvědčeni, že i jiní historikové budou se věnovati studiu styků českofrancouzských v době husitské, a proto k vůli usnadnění práce nemůžeme opominouti věci, která při francouzských pramenech působí a bude působiti potíže. Jsou to místní a osobní jména. Proto podáváme v abecedním pořádku jména pro další ba- dání důležitá: 1. Albrecht (rakouský) — Alebret. V druhém návrhu na výpravu proti husitům (příloha 42): „le duc Alebret d' Osteriche. 2. Čapek ze Sán, Jan — Salzto, v listu převora z Cluny (pří- loha 44). 3. Čechy — „Boesme“ u Chastellaina (VI) : „C' est assavoir Boesme et France.“ „Behaigne“ v prvém návrhu na tažení Filipa Dobrého (příl. 17.):... „incredules ou royaulme de Behaigne“. 4. Heidelberg — Edelbert, v druhém návrhu Filipa Dobrého. 5. Husité — Les Housses, v této formě přicházejí v obou na- vrzích Filipových. Jiné listiny a také Chastellain je označují dle jména působiště Husova, Prahy a sice ve dvou variantech. Chastel- lain je nazývá „Pragiens“ (VI), v mandátech Filipa Dobrého při- cházejí „les faulx hérites Praguois“ (příloha 23.). V latinských ruko- pisech francouzských potkáváme se s formou „Hussistae“, jako na př. v traktátě opata Geffroy z Lérins (Rkp. lat. národ. knih., Paříž, č. 1506, fol. 131 b'). Po stránce fonetické jest název tento zajímavý v anonymním traktátě „De iustificatione vocationis Bohe- 1 Bylo naším úmyslem přinésti v úvodě popis rukopisů námi použitých, jsme však nuceni to odložiti až k vydání II. dílu a sice pro nahodilou (dopravní) překážku.