Strana 21
. . . quidam eorum, cum viderent
in missa sacramentum . . . ele-
vari vel in monstrancia . . . ex-
poni . . . oculos in terram decli-
nabanti . . .
induit plusieurs que s'ils alloient
a l'eglise et si on celebroit qu'ils
regardassent ailleurs,2
Zde máme shodu právě v nejrázovitějším názoru: v nazírání na
Eucharistii, jakož i v praktickém důsledku z něho plynoucím. Na
dotvrzení toho uvádíme svědectví Vavřince z Březové, dle něhož
Zikmund z Repan „od Pikhardův předpověděných v ten blud a
kacířství s jinými byl sveden“. Ti pak „strachem přestrašeni odešli,
tak že oni (= Zikmund a stoupenci) nezvěděli, kam se děli“.3 Ne-
patřil mezi Pikardy z Prahy též i pisatel oběžníku z Tournai?
Jak tedy patrno, svědčí vnitřní i vnější známky o souvislosti
českých Pikardů se sektáři severofrancouzskými.
Nelze se diviti, že za takových poměrů severní Francie se súčast-
nila křížové výpravy i v roce 1421. Byl to Lutich a Hainaut.4
V čele prvního oddílu byl biskup Jan Hinsberg.5 Kromě toho byla
zastoupena Lovaň 180 ozbrojenci, v jejichž čele byl jistý Matěj
van den Ende a kněz Petr Ballinck.6 Všichni tito žoldnéři byli ve
vojsku z Porýní. Jest zajímavo věděti, s jakými představami táhli
brabantští křižáci proti husitům. Dle kroniky Hadriana de Budt
klášterníka v Dunes u Duncerque, považovali Prahu za středisko
toho nejohavnějšího kommunismu.7 Jeho vyznavači prohlašovali
vše za společné, i ženy. Výprava dopadla neslavně. Zmíněný leto-
pisec praví, že zničili majetek kacířů a sebe připravili o zdraví a
peníze. Jak ze souvěké listiny vysvítá, nevyčkali Brabanťané ani
konce výpravy, nýbrž vyžádali sobě od arcibiskupa kolínského
dovolení, by mohli dříve odejíti.8
Zatím husitská agitace v severní Francii trvala dále. Roku 1421
Beuzart, 477.
2 Frédéricq. III. 58.
3FRB. V. 431.
4 Duverger, La Vauderie dans les Etats de Philippe le Bon, 24.
5 Gallia christiana. III. 902.
6 Gachard, Rapport à monsieur le ministre de l'interieur etc., 147.
7Documents inédits de Belgique. Corpus chronicorum Flandriae, I, 256:
„Eodem anno XXI. multitudo de diversis regnis adierunt regnum Bohemiae
et civitatem Pragensem cruce signati contra haereticos Pragenses, qui, bonis
eorumdem lapidatis, bursis evacuatis, corporibus fatigatis, nibil proficientes,
ad propria redierunt. Dicebatur, quod hoc fuit imperatore defendente, qui
civitatem suam sic noluit desolatam et destructam esse, licet pessima hae-
resis fuit, quia dicitur, quod dicebant, omnia esse communia et etiam mulieres.
Per alium enim modum reducti sunt.“
8
Gachard, 1. c.
21
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157