ques erreurs des Turlupins“.1 Tolik lze říci o vývoji heresí ve Flandrech a Artois. Přejdeme nyní na českou půdu. Jaký jest dosavadní stav otázky o vzniku českého pikardství? Sek- táři přišlí roku 1418 do Prahy zůstávali stále záhadnými. V práci o českých sektách ve století XIV. a XV. jsme poukázali na vlivy sekty svobodného ducha při popírání transsubstanciace a kromě toho jsme věnovali zvláštní kapitolu sektě anglo-české, t. zv. Vesperti- lionistů. Zvláštní kapitolu proto, jelikož se nám jiných zpráv o ní až dosud nedostávalo. Opírali jsme se o závěrečnou poznámku při- činěnou dominikánem, Petrem z Klatov: „Aliquibus eciam videtur, quod hec secta processit ab Anglicis et demum declinavit ad Fran- ciam atque inde pervenit ad Boemiam,“2 na základě které, jakož i podobnosti nauky s českými Pikardy, vyslovili jsme domněnku o souvislosti sekt; ale dr. Bartoš ve své polemice namítl, že jest nutno dokázati, kdy se nějaká ve Francii odtrhla a k nám přišla. To bude tedy naším úkolem. První zmínku o šíření nauky Husovy v severní Francii nacházíme roku 1418. Biskupovi z Tournai se nabídli dva augustiniáni-eremité, že budou kázati proti sektářům v jeho diecési. Jeden z nich, Mi- kuláš Serrurier, člen kláštera v Tournai, místo aby potíral herese, počal hlásati články Viklefovy a Husovy. Kromě toho ještě přeložil odsouzené bludy z latiny do francouzštiny a šířil je po kraji. Učinek dostavil se záhy. V lidu nastalo takové rozjitření proti kněžstvu, že v Tournai se neodvážili ani konati procesí.3 Byv pohnán před koncil kostnický, Mikuláš všechno odvolal a byl internován v klášteře metském. Rozsudek nad ním vynesený dává nám tušiti, až kam jeho vliv sahal. Zakazovalo se mu v něm totiž doživotně, by vstoupil na území diecése Tournai a Cambrai a na deset let okolí Paříže.4 Nelze ani v nejmenším pochybovati, že Mikuláš byl spíše agitátorem viklefským nežli husovským, ale v jedné věci jest jeho proces svědkem neklamným: že sektáři v severní Francii byli pod vlivem viklefským. O přímém spojení severní Francie s Čechami, čili Valdenských s husity se dovídáme o dvě léta později, roku 1420. Kronikář města Douai i Monstrelet mluví o tom zcela jasně. Onen zcela všeobecně mluví, že „heresie de Prague“5 se u nich šíří, tento6 pak udává Beuzart. 50. 2 Neumann: České sekty ve století XIV. a XV., 38°. 2 Frédéricq, II. 207. 4U. d., II. 225. Viz přílohu č. 14. 5 Beuzart, 38. „L'hérésie de Prague se propage, plusieurs de ses sectaires tiennent leur conciliabule à Sin—lez—Douai; quelques—uns se repentirent. les autres furent brûlés à Arras. Douai. Valenciennes. 6 Buchon, o. c., 311. Klade inkvisici do roku 1421, řka: „Et en cel an 15