XXX. V Husově třídě. — Č. p. 288. za tu k nám náchylnost. Poněvadž pak toho nic vyhle- dati se nemohlo, že P. B. to poroučíme a s pp. přátely o naší spravedlnost raditi se musíme. S tím odešli. XXIV. Augusti shledal jsem se s uroz. p. Janem Ledéanskÿm z Popic v kostele Betlehemském a tu mi oznámil, že Jiří ze Sudelu umřel v Budějovicích, zůstal-li jest nám co povinen, abychom se časně ohlásili u dědiců statku jeho. . XX. Septembris paníf Anna z Sudcetu odeslala od- povéd na psaní naše a dluhu popírá, pravíc, że o nim nic neví aniž má odkud jej zaplatiti. Nebo s několika dítkumi po sv. Jiřím osířela. Ty odkud živiti nemá a ve velikých závadách že ji zanechal. XXII. Octobris pronunciatus est in collegium Na- zarelh pro alumno Simon Oporinus Glattovinus. XXIV. Novembris. Psan( ku p. Smolfkovi pro&io lakové: Uroz. a stat. rytíři p. Zdeňkovi Smolikovi z Slavic na Velkém Bašti, pánu sousedu nám příznivému. Službu svou vzkazujem uroz. a stat. rytífi, p. sousedc nám pří- znivÿ. Zdrav( i jiného v&cho dobrého pfejeme vám vérné ródi. Jakoż let pominulych uroz. p. Pavlovi Lidlovi a potom p. Rudolfovi pole naše dědičné a grunty od Malého Baštku k kolleji Nazaretské a kaple Betlehimské v St. M. Pr. náležité, blíž vsi Sedlce ležící, z jistého ouplatku ročního dle naší dobré a svobodné vůle jsme pronajímali, vy pak nyní jich bez vědomí a dovolení našeho jste se ujali a z ních oužitky, nemaje k nim, jakožto k cizí věci, žádného práva a spravedlnosti, sňali. Protož vás se do- lazujeme, z jaké příčiny a proč lak všetečně grunlův na- Sich ste se ujali i z nich obilí sňali. Načež od vás pa- trné a neukryté odpovědi očekáváme. Při tom vás tolikéž tímto psaním napomínáme, abyšte ihned od datum listu tohoto ani vy ani poddaní vaši ani čeládka vaše jaká kolív týchž polí a gruntův našich se víceji a dáleji nc- dotýkali a jich žádným vymyšleným způsobem neužívali R sobë ncosobovali. Nebo my je k své vlastní potřebě samí obrátití mfnime a chceme. Toho jsme vás pro zprávu tejna učiniti nemohli, abyšte se věděli čím spravití. S tím milost boží rač býti s námi. Datum v kolleji cís. Karla IV., jinak Veliké, v Si. M. Pr. v sobotu po památce sv. panny Kateřiny l. P. 1611. Dékan a mistti directores kolleje Nazaretské v St. M. Pr. HX. Decembris posui rationes pro collegio Nazareth. Číslo pop. 238. (U Betlemských.) *J. 1490. — Rukop. č. 2099 f. 85. Nicolaus bra- scator dictus Bellemsky fassus est, se teneri XIX s. gr. prudenti d. Janconi de Misa dicto Sub stuba. — (bez data.). 1. 14389. — Rukop. c. 2102 f. 416. Nicolai Bet- lemsky. 2. 1439, 1. dubna. Rukop. é. 992 f. (93. Marga- retha, conthoralis Nicolai Bethlemsky, fassa est, se ab Anna, matre sua, conthorali Mathie figuli, XVIII. s. gr. pro dotalicio ct pro porcione hereditaria ipsam post mortem. Petri de My&lín, patris sui, concernente perce pisse. — Act. fer. Ill. ante Resurrect. d. 8. 1448, 98. ifjna. Rukop. C. 2119 f. A 6. Ve jméno božic amen. Já Mikuláš řečený Betlemsky, mé&té- nín St. M. Pr., vyznávám tiemto listem oc Ze ačkolivčk nemocen jsem a nedužív na těle, však proto paméti dobré a svobody zdravého rozumu požívaje, nechtě, což na mné jest, by o zbozie a statck po mné zuostalé a XXX. V Husově třídě. — C. p. 938. — 778 zuostalý mezi příbuznými a přátely mými kteří svárové a nesnáze se měly dieli, toto poslednic mé poručenstvie a koneény umysl vuole mé o témž statku mém a zboží mně od P. B. z daru milosti jeho pójčeného s dobrým rozmyslem i potazem zfiedil sem a zpósobil i mocí to- hoto kÉaflu a porucenstvie mého fiedim a zpósobuji oby- čejcem takovýmto: Tak že jsem učinil a ustanovil i činím a ustanovuji paní Margretu, manzelku mü mili, pravń a mocná i najvyšší poručnicí Aničky, Jakuba, Bartoše: a Johanky, dětí mých a jejích, i také domu mého, v němž bydlím, a vinice mé Kbelovka řečené VIII str. měrných v sobě držící a kteráž na Petříně leří vedle vinice Cti- borovy krajčieho, s chmelnicí též vinici příležící, ježlo nékdy byla jest mnichuov Strahovskych a kterúžto já od pânuov purgmistra a konseluov svrchupsaného mésta J’raz- ského tehdáž bylých jsem kúpil a penězi hotovými za- platil i také vedle řádu a obyčeje téhož města řádně od- četl, tak jakož listové pod pečetí již psaného St. M. Pr. na ten trh i také odečtenie učinění a mně vydaní plnějie to a šíře ukazují i svědčie, a podle toho i všeho zbožic jiného a statku mého — věře jie jako manželce své milé, že dobrým a poctivým sč dětí mých a svých starajíc je tak s radú dole psaných přátel mých i jejích bude opa- trovati až do let jich r. zumných, jako jich matka věrná. Jimžto všem společně, totiž manželce mé a dětem svrchu- psaným, všecko to zbožie a statek po mně zuostalé a zuo- stalý, tak jakož sě svrchu již vypisuje, k rovnému mezi ně rozdielu se vším právem mým dědičně a k věčnosti otkazují i otdávám. Chtě tomu umřev-li by které z dětí mych dfieve nežli by rozumných Jet svých došlo, aby diel jeho na živé k rovnému mezi ně rozdielu i na man- Zelku má a matku jich vždy připadl až do poslednicho. A též zase také jestli že by častopsané manželky mé buoh od smrti neuchoval dfieve neżli by stav svuoj vdovský změnila, aby diel její na živé děti šel a připadl plným právem. A přidávám jie, též manželce mé, k radě a ku pomoci opatrné lidi Vetíka od Goliáše a Matěje Temle, sásedy a přálely mé milé, věře jim, jakožto mým zvláštním přátelóm, že častopsané manželce mé a dětem svrchupsaným, v čem by jich potřebovali, pro jejich sirobu a pro mě budú radni i pomocni. Dat. fer. II. die Sim. et Jude. 4. 1459, 26. kvótna. Rukop. &. 2141 f. 303. Anna panna, Mikulášova dobré paměti Betlemského dcera, vstúpivši do plné rady přede pávy s přátely svými obo- jicho pohlaví, to jest mužského i ženského, přiznala sé jest k tomu skrze Mikuláše Hesolta svobodně a dobro- volně, že těch XXX k. gr., kterézto smlávcemi a sinlá- vami svatebními po nie otčimem jejím, Mikulášem Be- tlemským, a paní Margretúí, matki jejich, smluveny jsú a jmenovány, a k tomu výpravu s nf daná prijala jest i přijímá od nich za pravý a plný oddicl po otci jejicm výš jmenovaném k ní příslušný. Odřiekajícíi sč všeho práva i nápadu, ač by jí které neb který jakýmkoli oby- čejem k statku po otci jejicm zuostalém přislušalo a při- slušal neboli přislušeti by mohlo a mohl. Je, totiž otčíma i malku svrchupsané koncčně a prostě ze všeho kvito- vavší a propustivší po všecky časy nynějšíe i věčně bu- dúcie. Takže sama skrze sč ani skrze žádného jiného o nic jich dále naříkati ani sě k čemu vice táhmíti nechce ani má nikdy. Než jim to všecko již mocně, práva sobě v tom statku ani komu jinému nepozuostavujíc ižádného, vzdala jest i vzdává. To páni slyševše kázali jí i s přá- tely jejími vyslúpiti a potom samé panny Anny zasč po- volati kázavše, tázali jie s pilností, sama-li to z své vuole svobodné činila, že sč tak všeho odřická a zbavuje, či