180 QUARTUS dobré paměti, a to zbožie dskami zemskými dobře a řádně mám v též dsky zemské právem a obyčejem zemským vloženo dědicky a zapsáno, slovutnému panoši Vankovi z Lužce seděním v Braškově, jemu a jeho dědicóm dědicky za hotové jisté penieze mně již jimi zaplacené cele a úplně, kteréžto dědiny s tiem se vším, což k tomu přislušie, jakož svrchu teď jest postaveno, mám, dlužen sem a slibuji svú dobrú, čistú věrú beze lsti, když dsky zemské budú otevřieny, prvé, druhé, posled třetie suché dni v ty dsky zemské vložiti a spraviti, jakož země má za právo; pakliby vždy desk zemských nebylo, oc. Paklibych toho neučinil anebo kterakkoli učiniti zdaloval, tehda když prvépsaný Vaněk nebo jeho dědicové sami listy nebo posly svými o to mne upomenul, mám a slibuji tiem svým životem s jedniem pacholkem a se dvěma koněma vléci do hospody poctivého hospodáře do města králového neb panského v České zemi, kdež mi svrchupsaným Vankem neb jeho dědici, jich listy nebo posly bude pokázáno, anebo zase panoši řádu rytieřského v to leženie budú moci položiti s tolikéž koňmi a pacholkem, a tu máme ležeti a obyčejné leženie držeti tak dlúho, doniž bych ne- učinil toho všeho, což svrchu jest položeno. A všeho toho pro dalšie svědomie snažně sem prosil urozených pánov, p. Mikuláše Zajiece z Hazmburka seděním na Budyni, p. Jaroslava z Žirotína, p. Jana z Kolovrat seděním na Kornhavse, statečného rytieře p. Bohuše z Perutce a slovutného panoši Jindřicha z Duban, že jsú tuto podle pečeti mé své vlastnie pečeti na svědomie přivěsili. Dán I. MCCCCXXVII, ten čtvrtek po svatém Stanislavu [8 Maiij. Intabu- lata a. d. MCCCCXXXVII°. Tab. cur. reg. XX, 119. L, 22. — 1437, 30 Sept. — Já Anna z Sulic odjinud z Pětichvost vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej čísti aneb čtúc slyšeti budú, že s dobrým rozmyslem, svobodně a s dobrú svú volí dědin svých věnných zástavných v Pětichvostech, dvoru popluž- ného s poplužími, dvoruov km. s lidmi a s platem, s lukami a lesy, s potoky, s rybníky, s dě- dinami, s robotami, s kury, s vajci i se vší zvolí oc, na kterýchžto dědinách jmám pět a sedmdesát kop gr. dobrých, čistých, střiebrných rázu praž. věna svého vlastnieho a jistého od někdy dobré paměti Jana z Lipce odjinud z Pětichvost, muže svého dřevnieho, jakož mi toho dsky zemské plněji svědčie, i všeho práva svého, kteréž jmám k svrchupsaným dědinám, postúpila jsem a mocí tohoto zápisu postupuji slovutnému Pavlovi z Davle, muži svému spra- vedlivému nynějšíemu, jeho dědicóm i budúcím v pěti a v sedmdesáti kopách gr. svrchu jme- novaných věnných k jmění, vládnutí, držení, požívání, prodání oc; tak však s túto výmluvú a výmienku zvláště a znamenitě přičiněnú, jestližeby pán buoh neuchoval svrchuřečeného Pavla, muže mého, prvé nežli mne, tehda svrchupsané věno a dědiny na mě zasě připadnú pravým právem a beze všeho zmatku. A když by dsky zemské byly otevřieny oc. Pečeti urozeného pána, p. Sazemy Jevišovského z Kunštatu seděním na klášteře u sv. Prokopa, a panoší Čenka z Pišel, Bohunka z Soběšovic, Havla z Oustic a Václava z Chvojence. Dán první neděli po božiem vstúpenie na nebesa 1. MCCCCXXXIII°. Actum a. domini MCCCCXXXVII°, fer. II in die Jeronimi. Tab. cur. reg. XX, 79 L, 26. — 1437, 30 Sept. — Já Oneš z Vlčnova vyznávám tiemto listem oc, že sem dlužen jistého a spravedlivého dluhu L k. gr. dobrých peněz stříbrných rázu praž. slovutnému panoši Matějovi z Vlčnova jinde sedením v Hronově, synovci svému, i jeho budúcím, a v tom dluhu v těch svrchupsaných L k. gr. sstúpil jsem a mocí tohoto listu sstupuji jemu svrchupsanému Matějovi synovci svému i jeho budúcím 4 k. gr. platu bez dvůdcat gr. na čtyřech kmetcích dvořiech ve vsi v Rovni, na těch lidech nynějších i budúcích, kteréž sem kúpil se vším