Velenec— Velhartice. Havla má vydávati a platiti, jakožto týž zápis jasnějie okazuje, i vyřkli sme mezi týmaž stranoma v naší plné radě osobně stojícéma takově: Aby svrchupsaní Florek a Kateřina manželé již jmenovanému Zachařovi učinili list s visutými pečetmi na zprávu toho zbožie u Velenci vedle obyčeje nynějšíeho, kterýž v této zemi běží, od nynějšího dne počínajíc ve dvú nedělí bez odpornosti. Dále sme vy- pověděli, aby týž Zachař častopsaným manželóm úrok a plat již jmenovaný vydával a platil na každý rok určený bez vymlúvánie všeliktera- kého, a deset kop úroka svatohavelského nynie minulého aby jim dal a skutečně splnil ve třech dnech pořád zběhlých od nynějšího dne počítajíc. Pakli by toho neučinil neb učiniti nedbal, tehda jim právo propúůštieme vedle zápisu k dobývání úrokóv. A tuto naši výpověď obě: straně svrchupsané dobrovolně jsú přijely. Actum pleno in consilio feria IIIL post festum Andree ap. [1. prosince] anno sc XXVIII. (Rukop. 8. 992 f. 56.) 4. 1428, 16. prosince. My Florek a Kateřina, manželka jeho, měšťané St. M. Pr., vyznáváme tiemto listem obecně všém, ktož jej uzřie nebo čtúce uslyšie, že jakož jsú rukojmie a zprávce za nás slov. Mikuláš Jehlín a Prokop z Olšan za to zbožie na Malém Velenci slov. Zacha- fovi z Krp, jakoż plnójie list hlavní na tu zprávu učiněný okazuje a svědčí, že my svrchu- psaní manželé slibujem tiemto listem dobrů naší vierú beze všie lsti rukú společní a neroz- dielnů napřed psané Mikuláše a Prokopa vypra- viti a vyvaditi z té jisté zprávy, co sě svrchu- psaného zbožie v Malém Velenci dotýče i také zádušie, beze všie jich škodlivosti. Pakli by pro tu jistú zprávu které škody vzali a neboli náklady které učinili, ježto by je dobrým svě- domím pokázati mohli, ty my všecky máme i slibujem jim odložiti a splniti beze všie odpornosti i vymlúvánie všelikterakého. Pakli bychom toho neučinili, tehda dáváme jim tiemto listem plnú moc i plné právo, aby s poslem purkrabie hradu Pražského, kterýž v ty časy Archiv Český XXVIII. 329 bude, mohli na to zbožie v Malém Velenci, což sě našich dvú stú kop gr. věnných dotýče, sáhnúti, v ně sě uvázati, jeho požívati tak dlúho, dokudž by všech škod proto vzatých i nákladóv nepostihli; a proti tomu nemáme odpierati obyčejem ižádným, ani těch dvú stú kop gr. věnných komu bez jich vuole prodávatí nebo kterak zavazovati dotud, dokudž bychom jich z té zprávy nevyvadili. A ještě přes to přese všecko, jestliže bychom jim těch škod, kteréž by pro tu zprávu vzali, nenahradili a neodložili, tehda prosíme pánuov purgmistra a konšeluov St. M. Pr., kteříž v ty časy budú, aby nadepsaným Mikulášovi a Prokopovi dopo- mohli k naším osobám i k našemu ke všemu statku — práva skutečného, tak aby vždy nic neškodovali, což by se té zprávy dotýkalo. Toho najistotu pečet mne Florka svrchupsaného přivěšena jest k tomuto listu, a ku prosbě manželky mé svrchupsané přivěšena jest miesto jejie pečeti slov. Petra z Chrastu, v ty časy rychtáře; a ku prosbě naší obú, točiž i mne i manżelky mé svrchupsané, pečeti ur. pána p. Jaroše z Chlumu a slov. panoší Jiříka z Rúdné, v ty časy purkrabie hradu Pražského, a Markvarta z Jenišovic přivěšeny jsú k témuž listu. Jenž dán Il. tisícého čtyrstého a osmmez- cietmého ve čvrtek po sv. Lucii. (Tamtéž f. 98.)*) *) Srv. i tento zápis desk zem. větších č. 3 fol. C 12 ze dne 12. února 1533: Petr Kočvara z Předletic přiznal se, že dědictví a dědinu svúů, totižto čtvery hony, kteréž leží u Malého Velence, jedny k tvrzi k konci, druhé i třetí k konci mezi Sluhami a Velen- cem, čtvrté za Všeliského humny —, to vše, což jest tu sám jměl po někdy Janovi Kočvarovi, strýci svém, tak a v témž plném právě, jakož někdy témuž Janovi Kočvarovi od Kateřiny z Roztok a Jindřicha z Harasova dsky první Václava z Chvojence G 24 plněji svědčí, prodal Matúšovi Dvořákovi, měštěnínu St. M. Pr. za 20 k. gr. Stalo se l. 1633 v středu po sv. Skolastice. Velhartice. 1523, 6. dubna. Ve jméno božie amen. Já Václav Štraboch, měštěnín Pražský, známo činím — o dluzích mých, které jsem já lidem 42