292 bodných a dobfe osedljch dédinách tolikéž platu, jakož napřed psáno stojí, neukázali a nezpravili: tehda dáváme jim tiemto listem plnů moc i plné právo, aby ty jisté penieze kterakkolivěk pro nezprávu toho platu anebo pro nevloženie ve dsky zemské vynaložili, jež- to by to dobrým svědomím pokázati mohli, na naši na v$ech spoleéní škodu v křesťanech nebo v Židech dobyli a vzali; a my vždy přes to abychom leželi a z toho leženie na ižádné právo nevyjiežděli ani kterak vynikovali, leč bychom dřieve našim věřitelóm svrchupsaným ten plat napředpsaný zpravili a osvobodili, tak jakož svrchupsáno stojí, i to všecko, což by pro nezprávu toho platu anebo pro nevloženie ve dsky zemské vzali a vynaložili, splnili penězi hotovými i se všemi škodami proto vzatými a dobrým svědomím pokázanými. A zda by který z nás rukojmí a zprávcí v tom času umřel, jehož Bože nedaj, tehda my živí zuostalí sli- bujem jiného tak jistého a movitého miesto toho umrlého k nám ptistaviti, v mésieci od času toho ježto umřel počítajíc, s vobnoveniím lista tohoto, kolikrátž by toho potřebie bylo, pod ležením svrchupsaným. Než toto vymie- něno jest: když by častopsaným, paní Anně, Jankovi a Katruši, věřitelóm našim a jich bu- dúcím dědicóm napředpsaný plat tak zpraven byl a ve dsky zemské vložen anebo tiem řá- dem objištěn, jakož svrchupsáno stojí, tehdy aby tento list žádné viece potom moci neměl, což sě zprávy a rukojemstvie dotýče. A toho všeho na jistotu a na zdrženie my jistci i zprávce napředpsaní pečeti své sme vlastnie s dobrým vědomím i s přiznáním při- věsili k tomuto listu, jenž dán léta od naro- zenie tisícého čtyrstého osmmezcietmého tu ne- děli před sv. Havlem. (Rukop. č. 992 f. 93.) 2. 1428, 21. fíjna. My purgmistr a kon- šelé Velikého iněsta Pražského tiemto zápisem vyznáváme obecné v8ém, Ze vstüpivse pfed nás do plné rady našie slovutní Janek a Jin- dřich, bratřie z Pakoměřic, z jedné a opatrný Janek od střiebrné hvězdy, měštěnín města E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: svrchupsaného, z druhé strany, i okázali jsú nám list,“) kterýžto svědčí na osmnádceti kop a na dvaceti gr. platu dědičného svrchupsa- nými bratřími paní Anně, někdy manželce Jo- hánka Kbelského, Jankovi svrchupsanému a paní Katruši manželce jeho prodaný (!), žá- dostivé prosiece, aby ten jistý list slovo od slova v kniehy města našého byl vložen a za- psán. Kterýžto k jich hodné prosbě tudiež i jich přátel kázali sme vložiti a zapsati pro rozličné příčiny a nebezpečnosti, neb sú sě obě straně svrchupsané k tomu smluvile a svo- lile takové: JestliZe by ten list jisty byl spálen, zkazen, ukraden nebo kterakkolivék pohynul dfieve, neZli by ve dsky v&élanebo tiem fádem a obyéejem, kteréhoz by páni, rytiefi, pano&e, zemané, vdovy i sirotei královstvie Českého miesto desk zemských obecně požívali, nebyl utvrzen a objištěn, buďto za zdravého života svrchupsaných bratří nebo po jich smrti : tehda ten jistý list a zápis má mieti, obdržeti a za- chovati plná moc i plné právo, jako by ve dsky zemské byl vložen a zapsán se vším řádem a ohradü, kteráZ pri tom má z práva zachována býti. A ten jistý list slovo od slova svrchu popsán stojí. Dále svrchupsaní Janek a Jin- dfich bratfie dali sú a vzdali nadepsaným, paní Anně, Jankovi a Katruši i jich dědicóm budúcím všechno právo své, kteréž mají na mlýnu pode vsí v Tuklaciech, nižádného práva tudiež na tom mlýně ini svým dědicóm a budücfm viece nepostavujíce, ale tiemto zápi- sem üplné a docela sstupujíce. Actum fer. V, post Galli. (Rukop. 6. 992. f. 94.) 3. 1431, 22. června. Jakož Káča a Du- chek, sirotkové syna Jana Kotrasovic z Tuklak, měli sú tři čtvrti dědin tudiež v Tuklaciech a bez jedné dvadceti k. gr. u Martina, strýce svého, kterýchž jesti za lán prodaný dědiny u něho bylo zuostalo, dielu dědičného, a k tomu pět kop gr., kterýchž jim má nalepšiti týž Martin vedle nálezu süsedského, i Pe&ík od střiebrné hvězdy a Beneš Lichva, měšťané "*) Viz 6. 1 na str. 290 a násl.