Střížkov —Stupice. znávají, aby nebylo toho, kdež ješt od Jana mluveno, že by oni Střížkovští přéd tím, majíc jeho u vězení svém, že by mu pohruožky: či- nili a skrze kolo nějaké trápili, by tak nebylo. — A on Jan chce-li hrdlo své zachovati, aby toho tam bejvání zanechal. Actum fer. IIII. ante Purificacionem anno 1526. (Rukop. é. 1128 III f. 15)*) *) Svědomí k tomu zapsaná v rukop. 6. 1047 f. M. 90. zní: Martin Aron z Cachvic vyznal: Kdyz sme se Jana, syna [Tomáse] Porybného, tázali na Střížkově v Bvétnici u Vanka Kyselého, zapálil-lis, aby pravdu povëdél, a -pak-li nejsi vinen, neprav, a on mléal. A potom se poznal, že se vložil oheň s sírou a smolou; a já se optal, bylo-li jest pak tu při taj síře a smole knot, a on pověděl, že nebylo nic. — Matouš Vorlička z Kobylis vyznal: Když jsú měli ho v moci své Stříž- kovští, i povolali nás k tomu. I ptali se ho před námi, jestě-li se znáš, jakož's se prvé před námi znal? A on pověděl, že sem položil voheň dělanaj s sírou a s pryskyřicí. A oni se ho ptali, kdes to vzal. A on od- pověděl, že jest to od chodcuov nalezl. A oni řekli, máš-li'od koho návod? A on pověděl: Nemám než sám od sebe. — Jan, rychtář z Kobylis svědčil: Ptal se ho kněz Jiřík s Aronem: Pověz pravdu, udělal-lis to čili neudělal. A paklis neudělal, neznaj se, než pověz dobrovolně. A on řekl: Udělal sem to smolou a s sírou, když jináč nemuož býti. A že sem to nalezl doma na rynku. Koštovali sme toho doma s ujcem v světnici. — Jan Čachrovskaj z Letňan vyznal: Že se jest poznal, že jest zapálil dobrovolně, sedě za sto- lem, a že sem vložil síru a smolu, tak pověděl. A my se ho ptali, kde jest to vzal; a on rekl: od chodcuov | jsem toho dosáhl zde v Praze. Mikuláš, krčmář z Libně, svědčil: Jest tak, že jest byl u mne v krčmě Jan, syn porybné, ten úterý před tím vohněm; a byl tu v krčmě u mne od nešpor až do večera. A když slunce zacházelo, já mu pověděl, žet noclehu nedám; a on řekl, že já tebe neprosím, však půjdu do mlýna. Pak nazajtří a jsa v snídaní šel mimo mój verštat, kdež dělám, i díval sem se po něm až na vrch nad Libeň. A on se ajsa třikrát vohlédl. Potom ajsa dvě hodině po poledni šel zase k Praze okolo humen našich a vždy se vohlédal. Pak potom ajsa o nešporech já pohledím, votahujíc kolo šíny, an na Střížkově hoří. — Marta, vdova Duchkova z Střížkova, vyznala: Viděla sem Jana, syna porybné, dvakrát tu středu před sv. Vítem, jednou přede vsí a druhé v pivovaře. A pak sem ho opět viděla, an jde k Pro- síku, ten den o polednách. A potom se hned zapálilo o nešporách. — Jíra z Střížkova vyznal: Že jest u nás 251 byl syn porybné, přišel do pivovaru a neřekl ani pomáhaj buoh, neZ to fekl: je&té-li ste tak zli. A já se optal, kdo jest tak zlaj; a on ukázal na pacholky mé a mluvil k nim: Ještě-li ste tak zlí, chci, abyste mi pověděli. A já mu řekl: Užť jsou zlého udělali. A on řekl: Jižť oni vědí, co sú mí zlého udělali. A to bylo tu středu před sv. Vítem. A potom šel z pi- vovaru; a já se optal, kde by chtěl jíti, a on řekl: do hájku na hrušky. A to bylo před samým polednem, a po samých poledních se hned zapúlilo. Studeněves. 1546, 19. července. (Kšaft Mutěje Bene- šova z Studenévsi.) L. P. tisícího pětistého čtyřidcátého šestého v pondělí po sv. Žofiji [17. května] Matěj Benešuov z Studeněvsi nčinil jest pořízení a tento kšaft, — to tak: že statek svuoj všecken mocně odkazuje a dává po smrti své Kateřině, jinak Káči, manželce a dětem i dědicóm jejím, na čemž by koli ten záležel sc, dal sem a mocně dávám, aby jí na to nižádný nesahal; kromě těch šestnádcti kop, kteréž mají dobrati tu na gruntu v Studeněvsi Jiřík a Lukáš, sestřenci moji; a také jest tato vuole má, aby manželka má z toho statku po- vinna byla s budoucími svými vydati dva- nádcte kop míš. do Tuřan k záduší. Při kte- rémžto kšaftu mém na žádost mou byly jsú osoby tyto: p. Jan Sladký z Peclinovce, pan Jan od boží sukně a pan Václav Kaňha, mě- šťané St. M. Pr., kteréžto já Matěj z Stude- něvsi Kateřiny manželky své činím mocné poručníky. — A tak tu na gruntu Kateřině manželce mé zuostává osmdesáte kop a pět vše míšenských ; a z těch manželka má povinna bude vydati k záduší a sestřencuom svým osm a dvadceti kop vše míš. Stalo se léta a dne svrchu psaného Stvrzen v pondéli před sv. Maří Magd. t. r. [19. tervence]. (Rukop. č. 2142 fol. X 19.) Stupice u Říčan. 1. 1431, 26. května. My purgmistr a kon- šelé Veliného M. Pr. vyznévéme tiemto zépi- sem vuobec vsem —, Ze slovutnÿ Jan z Kyj 32*