48 I. V. J. Nováček: budúcích zachovati sě miení, s dobrým rozmyslem a radú naší nápad ten a všecko právo naše nápadnie, kteréžto v Šebestianicích, v Dchořovách, ve Lhotě a v Damirově na platiech, na lidech, na lesiech, na potociech, na lukách a jich příslušenství po smrti Prokopově řečeného Žebrače z Še- bestianic, sestřence svrchupsaného Vnúčka, máme a na nás jakožte na krále českého jest připadlo, dali sme témuž Heřmanovi a jeho dědicóm a tiemto listem mocí královskú v Čechách, což s právem muožem, dáváme ke jmění, držení a požívání tiem řádem, právem a obyčejem, jakož jest nebožčík Albrecht Žebrače z Šebestianic, otec svrchupsaného Prokopa požíval, však bez práva jiných pohoršenie i úrazu všelikého. A ktož tento list měl by nebo mieti bude s již jmenovaného Heřmana Vn ú čka dobrú volí a svobodnú, ten má též právo i moc mieti ke všemu jakžto on sám. Na svědomie toho pečet naši ciesařskú kázali sme přivěsiti k tomuto listu, jenž jest dán v Praze, leta od narozenie syna Božicho tisícieho čtyřstého třidcátého sedmého, v pondělí po svatém Bartoloměji, let království našich uherského oc v padesátém prvém, římského v XXVII, českého v XVIII a ciesařstvie v pátém létě. Ad relacionem Jofhannis] de Cunwald, subcamerarii, Johannes Tussek. 64. Císař Zikmund právo své ku 500 B. věna nebožky Elšky z Hradce, někdy manželky Arnošta Flašky z Pardubic, zapisuje Menhartovi z Hradce. — V Praze, 31. října 1437. — (B. VIIIv.) Littera domini Menhardi. — In Chrudim. My Sigmund oc Vyznáváme tiemto listem přede všemi obecně, ktož jej uzřie anebo čtúce slyšeti budú, že znamenajíce mnohá pilná a věrná zaslúženie urozeného Menharta z Hradce, věrného našeho milého, jimižto se jest našie velebnosti o naše poctivé pracuje rozličně zachoval a za- chovává i v časiech budúcích zachovati muož a miení, protož s dobrým rozmyslem a raddú naší nápad ten i všeliké právo naše nápadnie, kteréžto po smrti urozené Elšky z Hradce, vdovy, Arnoštovy Flaškovy někdy man- želky, ku pěti stem kopám věna jejieho, týmž Arnoštem, mužem jejím, dskami zemskými na Rané, Vojtěchově, Pokřikově, Kladné, Miřetíně a na Perarci, na celých vsech, na dvořiech kmecích s úroky, s dědinami i se vší zvolí a příslušnostmi k těm vsem příslušnými jéj zapsaného i ke všemu, což táž Elška měla jest, na čemkoli a kdežkoli by to záležalo a kterým kterakýmkoli jménem muož a mohlo by jmenováno býti, na nás jakožto na krále českého jest připadlo, dali sme svrchupsanému Menhartovi, jeho dětem i dědicóm budúcím a tiemto listem mocí královskú v Čechách jmé- nem naším i našich budúcích králóv českých dáváme ke jmění, držení a požívání tiem řádem, právem a obyčejem, jakož předepsaná Elška za svého života jměla, držela a požívala jest, však bez práva jiných pohor- šenie i úrazu všelikého. A ktož tento list mieti bude s častopsaného Menharta neb jeho dětí a dědicóv budúcích dobrú volí a svobodnú, ten chcem, aby měl tuž moc i právo ke všemu jako on sám, přikazujíce urozeným