Jeneč — Jeřmanice. právě nešel a dal letuom zemským projíti, nemohl promlčeti, toho neukáže. Též se ne- ukazuje, aby tu opata v klásteře nebylo, ježto by nemohl po právě jíti. A tak jsú tím nález promlčeli, a neměl po promlčeným nálezu listu obranního bráti. Žádajíc podle toho za opatření spravedlivé. Tu p. Jan Byšický z Byšic, purkrabie hradu Pražského, s radú svú uslyšav tu všicku při, list obranní, puohon i nález ve dskách zemských — takto vypovídá: Poněvadž jest se to ve dskách zemských našlo, že někdy kněz Matiáš, opat kláštera Slovanského, pohání někdy Bernarta z Rachimberka z VII k. gr. platu ročního na Jenči, podle kteréhožto puohonu témuž někdy knězi Matiášovi přísudek se stal, a po týmž přísudku list tento obranní pořádně jest vyšel, ježto on Vilém obeslaný toho jest podle práva neodvedl, aby takový plat na míšensko platiti měl: i z té příčiny dává se jemu knězi Janovi, opatu Slovanskému, i s kon- ventem podle obeslání jich a listu obranního za právo, tak aby on Vilém jej kněze Jana i s konventem v skutečné držení toho všeho, nač se týž list obranní vztahuje, vpustil anebo ten plat roční (na groš český) — k úřadu ssul a dal, a to konečně ve dvú nedělích pořád zběhlých. Dal památné. Stalo se v pondělí Jedenáct tisíc panen [21. října.] Il. MVXXXVIJI (Desky zem. menší č. 249 fol. A. 10.) 93. 1539, 27. listopadu. Jan Souna — přiznal se jest, že prodal dvuor i statek v J. V. — kterýž leží mezi dvory Petra Hoška, Říhovi a Uršile m. j. za C k. m. a za dvacet devět k. m. Act. ve čtvrtek po sv. Kateřině a. ete. XXXIX. (Tamtéž f. N. 4.) 94. 1541, 1. února. Říha z J. V. — pro- dal dvuor — v J. pod panstvím města tohoto [Mens. M. Pr.] — mezi dvory Petra Hoska Janovi Tajovskymu, jinak Hořickýmu, Anně m. j. za sto a XXIX k. m. Act. fer. IIf. ante Purif. a. 1541. (Tamt. f. 70.) Archiv Český XXVI. 371 Jenišovice. 1430, 10. července. Já Dorota, někdy Ji- dáškova z Prahy a již slovutného Markvarta z Jenišovic manželka, vyznávám tiemto listem — že jakož jsem měla na slovutném Prokopovi, nebožce Jidáškovu synu, měštěnínu Star. M. Pr., i na jeho všem zboží deset k. gr. věnné zástavy platu ročnieho a věčného objištěno a zapsáno, že týž Prokop splatil mi jest — těch deset kop gr. platu — penězi hotovými, takže mi již nic dlužen nezuostavá, což se těch deseti kop platu dotýče. — Pro lepšie svědectvie prosili sme — konšeluov Starého M. Praž. a — panoší Otíka z Vřeskovic, v ty časy purkrabie hradu Pražského, Sig- munda z Kotenčic, hejtmana napředpsaného města Pražského, a Jana z Svinař seděním v Litovicích, že jsú své pečeti vlastnie při- věsili k témuž listu. Jenž dán 1. MCCCCXXX v pondělí před sv. Margrétú. (Rukop. č. 992 f. 123.) Jeřmanice. 1. 1425, 13. ledna. Já Vilém z Chlumu vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, kdež čten nebo slyšen bude, že jsem prodal osm kop gr. platu ročnieho komornieho svého dědického ve vsi jménem Jermanicích, ježto na Lipské řece položením leží. A ten jistý plat sem prodal poctivé múdrosti muži mistru Augustinovi z Klatov za osmdesát k. gr. do- brých střiebrných peněz rázu pražského, jemuž jest nebuoh bratr muoj v zemské deky vložil, jakož toho běh a obyčej tehdáž v této zemi České byl, k věčnosti a ku pravému dědictví. A to sě jest dálo leta od narozenie syna bo- žieho po čtrnádcti stech letech sedmnádctého leta aneb v té mieře odtud nedaleko. Protož, jestliže by pán Buoh neuchoval, že by dsky zemské zkaženy byly anebo kterak zahynuly, tak že by sě jimi řád v této zemi dieti nemohl zemanóm a obecným lidem, já dřieveřečený Vilém vyznávám, že to vše, což svrchupsáno stojí, úplně a cele sě jest stalo, 48