Bohuliby— Co se pak dvoru mého dotýče, který sem pro- dal v Bohmicích, na němž ještě mám sto kop m. bez pěti —, z těch peněz — aby sobě vzali k záduší sv. Petra do Bobmic XX kop m. (Rukop. č. 8 f. 7.) 5. 1517, 14. ledna. Petr Huša z Čimic, Janák z Bohmic, Jan z Ovence a Král Jíra z Bohmic — seznali se, že súce kostelníci na místě všie osady kostela v Bohmicích k sobě sú přijali X k. gr. pr. od Kateřiny Klíčové; kterýchžto X kop byl jest odkázal nebožtík Tošek, strýc její, k nadepsanému záduší. —- Act. anno MDXVII fer. IIII. ante Agnetis. (Rukop. é. 94. II. fol. 213) Bohuliby. 1419, 26. tnora. (Kldster Ostrovsky smé- ňuje Bohuliby a jiné zboží s bratřími z Kor- kyně.) My kněz Franěk, z božie milosti opat kláštera sv. Jana Ostrovského, s plnü volí i s povolením všieho konventu téhož kláštera Ostrovského vyznáváme tiemto listem obecně každému, ktož by jej četl anebo čtúce slyšal, že sme s dobrým rozmyslem i také s přá- telski věrnúů radů učinili takovúto směnu s slovutnými panošemi, s Janem řečeným Kor- kyní i s jeho bratří o ten dvór o Hořijany i s rybníkem, s lukami, s lesy i s dědinami ornými i neornými i S plným panstvím, nic tu sobě neostavujíce, o to o jich dédictvie a o ten dvór, o oboru a k tomu o Kamenná Vrata se třmi veskami, ježto slovů Bohuliby, Lúky a Podlúčie, a to s rybníky, s lukami, s lesy, s potoky i s dédinami ornymi i neor- nými, k jich plnému panství, nic tu sobě ne- ostavujice, a na tom jim nemáme přčkážeti ani naši budúcí. A k tomu sme od nich přijeli na to zbožie osmdesáte k. gr. peněz čistých, střiebrných rázu pražského, peněz hotových. A na potvrzenie toho vSého já knéz Franěk, opat svrchupsany, pecet svü a pe- Cet konventskü klástera svrchupsaného s mi i s jich všéch dobrü volí k tomuto listu jsem přivěsiti kázal. Jenž jest psán a dán v Ostrově Boješice. 29 v klástefé leta od narozenie boZieho M*'CCCC? bez jednoho dvadcátého v tu neděli před masopustem. (Rukop. &. 992 f. 68.) Bohuslav u Žlutic. 1474, 28. března. (Martin Vlášek odka- zuje právo své v Bohuslavi manželce své) Ve jméno božie amen. Já Martin řečený Vlášek, někdy ze Žlutic a již v Star. M. Pražském u Václava, zetě mého, proti dvoru královskému bydlející, vyznávám — že statek muoj vše- ckeren — a jmenovitě také právo své všecko, kteréž mi koli dskami zemskými v Bohuslavie blíž Žlutic — příleží a příslušie, — odkazuji — Katheřině, manželce mé milé —. Než po po smrti jejie — poróliem, aby to všecko na Dorothu a Katheřinu dcery mé připadlo --. Oznamuji také při tom, že osoby dolepsané v Žluticích i odtudž blíž jsú mi v dluziech těchto povinni —: Jan, Machkuov syn, za duom V k. gr., Hanín IIII k. gr, Macek V k. gr., Rychta z Radětína I k. gr., pastorek Šimon- kuov z Vladořic III fi. ung., Jakub z Močidlic XL gr. a Jakub z Vladoře LXXX gr. — Act. fer. II. ante Ambrosii. (Rukop. č. 2119 f. S. 2.) Bohušice u Benešova. 1446, 1. října. My purgmistr a konšelé Nov. M. Pr. vyznáváme — že — poctivá paní Bonuse Aldíková z Poménie, nase spoluoby- vajicie, — vzdala jest mocně Václavovi synu Jenkovu z Benešova, zeti svému, a panie Jitce, dceři své, téhož Václava manželce, Aničce a Duoře, dcerám jich, — dvé kopé a dvadceti gr. úroka ročnieho a věčného na Markové v Bohušicích. — Jenž psán a dán v sobotu nazajtřie po sv. Jeronymovi leta — čtyřid- cátého šestého. (Rukop. č. 2096 f. L. 3.) Boješice. 1426, 22. dubna. Henzlinus carnifex, su- premus superarbiter — inter Dorotheam, nover- cam Luce Marci, relictam vero Janconis nati Peczman, pretextu dotalicii parte ex una et