Dobroviz (1422— 1432). et Dorothee orbata patre eorundem, videlicet Woitiechone, postulavit a consulibus et com- munitate dicte ville, quid cnilibet orphano- rum iuris compeferet pro porcione sua here- ditaria. Qui consilio inito et bonis conspectis cui- libet pro porcione sua certam summam in dictis bonis colligendis iuxta iuris ordinem sentenciaverunt, et quod dicta mater omnium aliorum orphanorum summas seu porciones exolvit ipsis satisfaciendo, demtis dictis Sigis- mundo et Dorothea. Interrogati vero, utrum scirent, quantitatem summe quemlibet orphanum specialiter concernentem, responderunt, se non fore ad deponendum directos — et super dicta divisionis sentencia nec non exolucione porcionum aliorum orphanorum, habita super hac requisi- cione consulum, an possit porcionem eam con- cernentem et exolutoriam donare, cui vellet. Quibus consulibus dicte Petre dictas porciones adiudicatas iuxta quamlibet eius requisicionem dedit mereipotale ius vulgariter dwa czbery. Et solvendo ultimam tinam cerevisie publicavit dicta Petra dictam Dorotheam fore filiam indi- visam. Et dicti depositores interrogati, an dicta Dorothea porcionem suam percepisset post mortem dicte Petre, qui dixerunt ipsis non constare. Áctum in pleno consilio sabbato post Laurencii etc. XXV. —. (Rukop. &. 2099 f, 164.) 3. 1432, 26. července. Ve jméno božie amen. Já Mikeš Tkanička z Nového Města ozna- muji tiemto listem všem lidem nynějším i budú- cím, že ačkolivěk jsa nemocen a neduživ na těle, však proto s dobrým rozmyslem a poží- vaje svobody zdravého rozomu, tudiež i paměti, že všeho zbožie svého movitého i nemovitého, kteréhož mi jest pán Buoh všemohúcí z své nesmierné dobroty pójčiti ráčil, nechtě by sě o ně po mé smrti mezi přátely a příbuznými mými kteří svárové dáli, toto své poslednie porułenstvie zjednávám, činím a zpósobuji obyéejem tiemto dolepsanym: Najprve ustanovuji tohoto svého poruten- Stvie müdré a opatrné muže Jana Velvara a Archiv Český XXVI. 153 Vaňka od pěti korun, měšťany Velikého Města Pražského, pravé poručníky, prosě jich, aby toto mé poručenstvie tak zpósobili, paní Bětce manželce mé radni a pomocni jsúce v těch věcech, jenž by sě tohoto mého poručenstvie do- týkaly, jakož já jím toho nad jiné lidi zvláště věřím a doufám. Potom odkazuji již jmenované manželce své veškeren statek svój svrchní, kdež ten kolivěk mám, buď ten na hotovoznie, na šat- stvu neboli na jiných kterýchkolivěk věcech, ke jmění, k držení a ku pokojnému požívání, a na tom aby jí nebylo překážieno obyčejem ižádným. Dále dvuor svój poplužní v Dobrovizi s dědi- nami ornými i neornými, s lukami i se vší zvolí i také s platem na lidech úročních a kmecích — odkazuji napředjmenované man- želce své — ku požívání toliko do jejieho zdra- vého života. Než hned po jejie smrti aby to všecko mé právo v Dobrovizi připadlo úplně a všie věcí na poručníky svrchupsané, a oni aby s tiem se vším učinili tak, jakož sem jim svěřil, poručil a rozkázal, a v to aby jim ne- bylo saháno a překážieno obyčejem ižádným. Také napředpsané své manželce odkazuji krám svój masný, kterýž mám na Novém Městě mezi krámy masnými, ke jmění, k držení a k dědičnému požívání anebo aby s ním učinila, což by sě jí líbilo. beze všie překážky. — Dále odkazuji Řehořovi, starostě svému, puol krámu neboli kotce mezi kotci súkeničními na Starém Městě, a druhú polovici téhož kotce aby paní Kateřina vdova držela a té požívala, a k té po- lovici kotce neboli krámu aby manželka má svrchupsaná přidala témuž Řehořovi pět k. gr. hotových peněz. Naposledy duom svój, kterýž mám na No- vém Městě, i s jeho městištěm odkazuji a mocně dávám Maříkovi z Podskalí a Aničce manželce jeho, sestře své, Řehořovi starostě, Šimonovi zlatníkovi a Margrethě manželce jeho, a Janovi ot Hory, zeti svému, ke jmění, k držení, ku požívání, a když by toho potřebie bylo, mezi ně na rovný diel k rozdělení. Tomu všemu 20