261 právě v závěru své nabídky, odpověděl takřka v den obležení Prahy (30. června) skvělým vítězstvím, jímž rozprášil veliké vojsko, které ob- lehlo sotva ohozenou pevnost Tábor? A kdo posléze, nikoli však naposledy, mohl míti v obleženém městě vážně strach ze Zikmundových vojů, o nichž bylo jasno, že nejen nestačí na dobytí nedobytné Prahy, nýbrž že nejsou ani s to, aby vydržela obléhání déle než několik neděl? Nepřekvapí proto, že se nuncius na svou nabídku odpovědi nedočkal. Ztížil ostatně Praze odpověď neobyčejně tím, že z diskuse příkře vyloučil podávání z kalicha dítkám, tak drahé nejen Táboru, ale i značné části Pra- žanů. Vedení Prahy uznalo nicméně nezbytným čeliti výtce, že nabídku odmítlo ze zpupnosti, i odpovědělo novým, úředním okázalým vyhlášením a zdůvodněním vlastního programu, a ten zároveň obsahoval podmínky, za kterých je Praha ochotna pustiti se do mírového jednání. Mohloť i užít dobré příležitosti k tomu, aby svrhlo na odpůrce jako původce války odpo- vědnost za spousty, působené nezbytně válkou, Praze vnucenou nutností sebeobrany, a formulovalo slavnostně náboženský svůj program. Toto vy- hlášení čtyř pražských artikulů stalo se projevem městské rady hlavního města, obsahujícím nové znění artikulů s doklady z Písma a církevních spisovatelů, 3. a 6. července.24) Projev byl vydán latinsky,25) česky28) a německy;7) text se shoduje skoro doslovně. 24) Artik. 70 p. 3. 25) Tento text, dochovaný v hojných rukopisech, pojal do své kroniky Vav- řinec z Březové str. 391-5. Začíná se zpravidla slovy: Notum sit universis Christi fidelibus, quod fideles in regno Boemie instant... pro articulis infrascriptis. Znění M. Vavřince předesílá ještě jakýsi podpis tohoto znění: Nos, magister civium, consules et scabini totaque communitas civitatis Pragensis, capitalis regni Bohemie, nostro et aliorum fidelium huiusmodi regni nomine instamus. S malou obměnou, ve znění: Nos capitanei magistrique civium atd., čteme úvodní tato slova v jinak zcela shodném vyhlášení čtyř artikulů, vloženém do přípisu markrabímu míšeňskému, který s datem: feria 2. post festum s. Procopii a. D. 1421 otiskl Jan Cochlaeus, Historiae Hussitarum libri XII, 1549, str. 198 až 201 a jejž Pekař, Žižka II., 1927, 274, klade prostě do r. 1420, kdy bychom datum převedli na 8. červenec. Přípis se hodí opravdu dobře do této chvíle, ale neméně i do r. 1421. Pochází-li skutečně z r. 1420, je to mlčky provedené popření zmínky o Zikmundovi v projevu, o němž v p. 19, neboť vybízí markrabího velmi rozhodně, aby od krále odpadl a nespojoval s jeho osudem vlastní. Nejstručnější znění artikulů, a to z 3. července, napsané na jedné strán- ce, jak bylo určeno vojsku, obléhajícímu Prahu, je zachováno, jak upozornil již Palacký, Dějiny III. 1. 398 pozn., v státním archivě v Královci v oddě- lení listin řádu německých rytířů. Má název: Quatuor articuli Pragen. Bohe- morum et est littera missa in universum mundum. S textem Vavřince z Bře- zové, s nímž má shod nejvíce, shoduje se skoro doslovně v odstavci 1. (tu čteme i zdánlivě mylné instituimus v ř. 4), 2. (vynechává jen poslední autoritu) a 5. Z odst. 3 má prvých 8 řádek, ostatní vypouští causa brevitatis. S týmž odů- vodněním podává v artikulu 3. jen ř. 1—1/214, 17—8. Poslední slova znějí: Datum sub sigillo nostro communi mensis Iulii die tercia a D. 1420. Laus et honor Ihesu Christo, imperatori invictissimo. Snímek dokumentu je nyní přístupný v Historickém ústavě, jemuž jsem zavázán díky za jeho pořízení. 26) Vydal Palacký AČ III. 213-6, a to nejspíše z kapitulního ruk. O 39