218 1426, Juli, 6, Dresden. Albrecht von Colditz, Vogt der Oberlausitz, schließt mit dem Kurfürsten und dem Landgrafen Friedrich von Sachsen in Dresden ein Bündnis gegen die Ketzer, vor allem zur Abwehr eines Angriffes auf Brüx und Riesenburg. 448. Cod. dipl. Lusat. sup. II/1, 344 ff. 449. 1428, Aug., 2, Freiberg. „Peter vnd Stephan Krusel, gebrudere, haben mit bereitem gelde, an czal sechs mark, richtunge, wette vnd busse gethan Michel Otten von Grupen vor eyn totslag Peter Otten, seynes bruders seligen.“ — Michel sagt die beiden Brüder Krusel von Freiberg ledig und bestimmt drei Bürgen, „das ers furder geyn den Kruseln fridelich unde fruntlich wil halden, unde das sie furder von ydermannichlich nymmer dor- umbe angeteidingt unde angelanget sullen werden“. — Dazu noch Bemerkungen über die Verwendung des Geldes und die Schulden des Verstorbenen, die Auslagen für die Krankenwärterin, das Begräbnis etc. Urkundenbuch von Freiberg, 3. Bd., S. 318. — Marzik, der hewer [in Freiberg] hat vorsworn unser hern lant und gebirge unde nemlich Ernfridesdorff unde die Grupen umbe eynes totslagis wegin des jungen Glichen und hat darczu orfede gesworn vor den burgern. Ebenda, S. 181. 450. 1429, Jan., 16. Zum Schutze seiner Burg Graupen schließt Albrecht von Colditz mit dem Herzoge Friedrich von Sachsen und dem Landgrafen Friedrich von Thüringen ein Bündnis wider die Ketzer. Cod. dipl. Lusat. II/2, 75, 79; vgl. Hallwich, Graupen, S. 21, 22. — Erneuerung dieses Bündnisses am Freitag nach Fronleichnam (27. Mai) 1429. Archiv d. Gesch. u. Stat. II, N. 170, S. 615. 1429, April, 25, [Pragl. Albrecht, Hans und Thimo von Colditz verkaufen alle ihre Rechte in Schöbritz, Strisowitz, Neu- dörfel, Raudnay, Tillisch, Kamitz, Troschig und Saara an Hans von Schöbritz und seine Erben. Prag, Archiv d. Min. d. I., Hoflehentafel N. 3, p. 122. In Wsseborziczich o všecka práva a zápisy, kteréž sme kolivěk na jeho zboží měli, a ve jméno na Wsseborziczich, na Strziezowie, na Nowe Wsy, na Rudnem, na Dielussi, na Kameniczi, na Strazkach a na Zdyarzie i na všem příslušenství těch všech svrchu psaných vesnic, tak že sme to svrchupsané právo svrchupsanému Hanussowi i budúcím jeho dobrovolně prodali a dřievepsaný Hanuss to nám úplně zaplatil hotovými peněze[!], protož my všickerní svrchu napředpsaní i naši erbové i naši budúcí slibujem svú dobrú věrú a pode ctí a pod věrú svrchupsanému Hanussowi i jeho budúcím na to svrchupsané zbožie žádným právem ani mocí nikdy nezabati nebo ty všecka práva, kteréž sme kolivěk na tom svrchupsaném zboží měli, ty svrchupsanému Hanussowi i jeho budúcím řádně a dobrovolně prodali a propsali mocí tohoto listu, a když by řád v zemi byl a dsky zemské byly a my svrchupsaní jistci nebo naši budúcí od svrchupsaného Hanussie nebo jeho budúcích napomenuti byli, máme a slibujem od toho jich napomenutie úplně v polúletí svrchupsanému Hanussowi i jeho budúcím řádem dskami zemskými zapsati, jakož tento list ukazuje, a ty všecky svrchupsané kusy i artikuly my všickni svrchupsaní Albrecht, Hanuss a Thiema z Coldicz i naši budúcí svrchupsanému Hanussowi i jeho budúcím slibujem pode ctí a pod věrú úplně a cěle zdržeti, tak jako svrchu psáno [stojí] jest. A k tomu pro lepšie svědomie a potvrzenie této všie svrchupsané řeči přivěsili sme své vlastnie pečeti k tomuto listu a prosili sme urozených pánóv pana Sigmunda z Watmberka, pana Jana z Watmberga, bratří seděním na Dieczinie, 451.