Hledání osoby: »Jan z Dubrovníka« v Deník Petra Žateckého (Heřmanský)

Když jsme pak přišli ve středu ráno do koncilu, předložil (Jan z Dubrovníka) první závěr, totiž že svátost přijímání 2 V rukopise septem

 

strana: 45

jez, a z toho kalicha pí.« Jak je vidět, citoval Jan z Dubrovníka Písmo podle toho, jak se mu to hodilo. 5 Žid.

 

strana: 47

mu ji podati, aby nezemřel bez přijímání. A k tomu Jan z Dubrovníka cituje výrok Archidiakona: »Netřeba mimo to při- dávati, protože kde

 

strana: 50

kapitoles stručně vyjádřil4 platnost zvyklosti. 33 O hádání Čechů s Janem z Dubrovníka a jejich výtkách kon- cilu srovn. vypravování Jana Stojkovice v

 

strana: 53

sobotu nejbližší po svátku Dorotině do koncilu, povstal svrchu jmenovaný Jan z Dubrovníka a do- poručoval svou řeč, kterou promluvil den předtím, totiž

 

strana: 59

čtyř artikulů; za třetí bude dána možnost, abyste replikou odpověděli Janovi z Dubrov- níka; přejete si ji míti hned po jeho aktu?“ Jemu nedali

 

strana: 62

žádáme, abyste od nynějška nepřetřásali, že někdo mluví svým jménem; Janovi z Dubrovníka nevznikne újma tím, že bude mluvit ne tak obšírně, ale

 

strana: 62

papežského palácel a doktorem Jindřichem Tokem, žádali o odpuštění pro Jana z Dubrovníka a hojnými slovy ho omlouvali, že prý mluvil v dobrém

 

strana: 63

a omlouval ho, jak jen mohl. Když umlkl, děkoval mu Jan z Dubrovníka za spra- vedlivou omluvu a opět se sám před celým

 

strana: 64

Když to bylo skončeno, pravil mistr Petr Engliš za sebe: „Jan z Dubrovníka řekl, že způsoba svátosti nemá v sobě žádnou účinnost; zda

 

strana: 65

podle Ryby nepatří. Deník Petra Žateckého 5 65 vstal týž Jan z Dubrovníka a mezi jiným pravil: „V evange- liích Matoušově, Markově, Lukášově

 

strana: 66

po svátku Školastiky, když jsme přišli ráno do koncilu, povstal Jan z Dubrovníka, chtěje ukončit svůj akt. Mezi jiným mluvil takto: „Není valného

 

strana: 69

tora, který chtěl králi podati jed. Rovněž pravil legát o Janovi z Dubrovníka: „Buďte k němu laskavi, prosím vás, a odpusťte mu!“ Prokop

 

strana: 82

uctivostí, budete to moci přímo rukou hmatati.“ Tehdy mu odpověděl Jan z Dubrovníka: „Chcete-li replikovati, nechť i já smím také replikovati a tento

 

strana: 105

ke zlému, že to chce pokládati za nevysloveno. Oslovuje pak Jana z Dubrovníka prohlásil: „Kdybych něco řekl, co by směřovalo k vašemu za-

 

strana: 106

nysia, Cypriána, kteří podávali kalich lidu. Rovněž si přál, aby Jan z Dubrovníka hned odpověděl na jeho důvody. Ale ten nechtěl a pravil:

 

strana: 106

věděl: „Nedbám, jen to povězte!“ A když tak byl vyvrácen Jan z Dubrovníka, povstal cister- ciácký opat, který měl za naší přítomnosti řeč

 

strana: 107

navzájem, protože tak rychleji poznáme, kdo má pravdu.“ Tehdy se Jan z Dubrovníka vyjádřil Rokycanovi: „Kdyby to bylo v mé záležitosti, věřte, mistře,

 

strana: 107

se uvarovat povrchnosti. A tak Rokycana dokazoval velmi příhodně, že Jan z Du- brovníka pochybil v mnohých věcech, totiž že se předobraz Starého Zákona,

 

strana: 107

mně přebývá a já v něm.« 108 pravil, že se (Jan z Dubrovníka) v svých výrocích zaplétá do rozporů. Rovněž (že mluvil) o

 

strana: 109

do koncilu povstal Ro- kycana a pokračoval v replice proti Janovi z Dubrovníka. Především pravil o nových doktorech: „Že je ve všem nepři-

 

strana: 109

pod obojí způsobou je »nebezpečnější« než pod jed- nou, ale Jan z Dubrovníka v svém výkladu citoval, že je »hříšnější«.2 Rovněž mu vytýkal,

 

strana: 110

podle přikázání Kristova (mínil faráře na Louži, mnicha). 2 Rokycana Janovi z Dubrovníka vytýká, že v citátu zaměnil slova magis periculum slovy maius

 

strana: 110

fovi mluvil málo, o Jeronymovi vůbec pomlčel. Rovněž vy- vracel Jana z Dubrovníka za to, že řekl, že nechce čísti knihy Vicklefovy, a

 

strana: 111

se mají čísti knihy kacířů, nikoli však pohanů. Rovněž vyvracel Janu z Dubrovníka jeho tvrzení, že i kdyby bylo přijímání pod obojí způsobou

 

strana: 111

služebníci. Tehdy po- vstal Rokycana, chtěje pokračovati v replice proti Janovi z Dubrovníka; pravil: „Jak Albert Veliký, protože drží, že se proměňování? těla

 

strana: 112

někdo pozbývá práva vykoná- (4 vat svátostné funkce." Rovněž vyvracel Jana z Dubrovníka proto, že podle jeho tvrzení ještě nikdo nepykal za to,

 

strana: 113

dosud od nás zplnomocnění, aby vykládal náš glejt. Tehdy povstal Jan z Dubrovníka a pravil: „Bude to vaše veliká hanba, jestliže takto odejdete,

 

strana: 117

Nejprve bylo řečeno o množství, že nečiní autoritu. 2 Totiž Jan z Dubrovníka. 3 Jan 6, 53: »I řekl jim Ježíš: Amen, amen

 

strana: 123

trvati na jejich výrocích. Rovněž říkáte, že měl v sobotu Jan z Dubrovníka odpovídati na repliku: my víme, že to bylo jinak určeno,

 

strana: 125

jako dobrá matka; že také Rokycana řekl: „Ať si nemyslí Jan z Dubrovníka, že bych se bál jeho odpovědi, i kdyby replikoval třikrát,

 

strana: 135

onoho dne, povstal Rokycana a žádal spis, ale on, totiž Jan z Dubrovníka, odmítl a pravil: „Jestliže ho neopíšu, nedám ho, protože tam

 

strana: 151

a přece jste to řekl, přenecháváme to vašemu svědomí.“ A Jan z Dubrovníka pravil: „Díky vám, že to pře- necháváte mému svědomí.“ 12

 

strana: 151

poněvadž to je ve věcech víry, proto odpovím“. Jemu Rokycana: „Jan z Dubrovníka není lepší než Kristus, ani Jan z Rokycan není horší

 

strana: 154

a přece Kristus vyvracel dábla a jemu odpovídal.“ Mezi jiným Jan z Dubrovníka mnoho mluvil. Rokycana pra- vil: „Vy jste z řádu kazatelů,

 

strana: 154

pravil: „Je to předpoklad ve věcech víry, budiž připuštěn.“ Jemu Jan z Dubrovníka: „Pojďte a připusťte mu to!“ Mnich řekl: „Já bych odpověděl

 

strana: 155

koncilu, zůstal. A tak když Rokycana dále dokazoval, nikdy nechtěl Jan z Dubrovníka odpovídati k věci, nýbrž s dosti velikým za- hanbením mlčel

 

strana: 155

nebo učinil jen vysvětlivku, nebo i toho ne- chal. Rovněž Jan z Dubrovníka pravil: „Při výrocích doktorů nemá se obracet pozornost jen na

 

strana: 155

Anglický, výše už jednou jmenovaný, a kardinál kázal used- nouti Janovi z Dubrovníka a našemu mistru Petru Englišovi, který pravil: „Děkuji vám, svatý

 

strana: 155

A tu ho v tichosti pozorně poslouchali. Nadto požádal Rokycana Jana z Dubrovníka, aby mu dal opis výroků nebo replik proti jeho výrokům,

 

strana: 159

Když tedy přišla ho- dina, vstoupili jsme, povstal Rokycana a Jan z Dubrovníka a počal se příti. Ale byla to jen tahanice o

 

strana: 159

Podobně se stalo, když povstal Engliš a chtěl mluviti. Proto Jan z Dubrovníka pravil: „V prvním svém aktu jsem řekl mistrovi Janovi z

 

strana: 159

předpo- klad, rozumím dobře, co z toho následuje.“ A tak Jan z Dubrovníka mluvil dále: „Když jste tedy všichni i jednotlivci slyšeli, co

 

strana: 160

má ještě mnoho co říci, chtěl by to prosíti; a Jan z Dubrovníka se zavázal, že chce odpovídati všem nejen ve dvou dnech,

 

strana: 160

tak dlouho, pokud bude libo. V témže aktu chtěl také Jan z Dubrovníka dokazovati svou thesi, totiž že svátostné přijímání není zavedeno z

 

strana: 160

Eusebia a dokazoval, že se rozumí pod obojí způsobou. Tedy Jan z Dubrovníka popřel, že je to výrok Eusebiův, když nevidí originál, ale

 

strana: 166

býti posláni od koncilu, až tam při- jdou.“ Rovněž pravil Jan z Dubrovníka: „Ať přijímá kdo pod jednou nebo pod dvěma způsobami, plní

 

strana: 166

vésti důkaz, tak jak učinil mistr Jan Rokycana s mistrem Janem z Dubrovníka, a dosud nesoudím nic jiného.“ O téže věci ujišťoval arcibiskupa

 

strana: 173

aby nebyly pro to porušeny glejty.“ Rovněž: „Žá- dám na Janovi z Dubrovníka, aby vzal má slova a replikoval proti nim, nikoli proti

 

strana: 180

1433. Obě práce jsou nedokončeny a toho třeba litovat, protože Jan z Dubrovníka, jeden z horlivých účastníků koncilu a také z hlavních oponentů

 

strana: 196

koncilu basilejském, zejména jeho obrana kalichu a odpovědi mluvčímu koncilu Janu z Dubrovníka, podal F. M. Bartoš v práci »Literární činnost M. J.

 

strana: 198

veřejného slyšení podle úmluv chebských. Obsah této řeči zaznamenali i Jan z Dubrovníka (MC I, 261) i Jan ze Segovie 211 (MC II,

 

strana: 211

od našich, zda se těch článků přidržují. Tyto články zaznamenal Jan z Dubrovníka, MC I, 273—274, Jan ze Segovie, MC II, 321—322, a

 

strana: 227

VIII, 340—351 a Mansiho XXIX, 1271—1280) zabrala mnoho času, takže Jan z Dubrovníka mohl toho dne přednášeti jen začátek své these proti Rokycanovi.

 

strana: 229

března Jan Rokycana přednesl po úvodním proslovu svou repliku proti Janovi z Dubrovníka v dnech 2., 3., 4. a 10. března. Náš Deník

 

strana: 234