Ve jméno svaté a nerozdielné Trojice šťastně. Amen. K věčné věcí dole psaných paměti. My Sigmund, z božie milosti Římský ciesař vždy rozmnožitel říše a Uherský, Český, Dalmacký, Charvatský etc. král, známo činíme tiemto listem všem vuobec i každému zvláště, ktož jej uzřie a čísti neboli čtúce slyšeti budú. Čest velebnosti královské a sláva u výsosti nad jiné posazená tiem většími chválami hodně sě vyhlašuje, čímž hojnějšími svých milostí dary na poddané své z přirozené dobroty sě ohlédá, a netolikoť dobrotivost a moc královského dóstojenstvie v tom sě okazuje, když práva starodávnie na poddaných vysazená sě obnovují nebo tvrdie, ale mnohem viece, když nové milosti a dary jim sě vysazují, skrze něžto mnohá polepšenie pocházějí poddaným den ot dne. I patřiece na tu příchylnost opatrných purgmistra, konšeluov a obce města v nově udělaného a osazeného, jménem Hradisstie nebo Thabor, a na tu dobrú vóli, kterúžto k našie velebnosti jakžto králi Českému a pánu svému přirozenému a dědičnému mají a okazují, i v budúcích časiech nám a budúcím našim králóm Českým vedle slibuov svých jakžto naši a královstvie Českého věrní poddaní okazovati dlužni sú a chtie, a zvláště pozorujíce toho, že čímž je dary a milostmi hojnějšími viec předcházieme, tiem jich k téhož královstvie našeho službám poddání jako k někakým dlužebným zavázáním popúzieme: protož s dobrým rozmyslem a raddú naší to město Hradisstie nebo Thabor svrchu psané a všecky bydlitele jeho i jich náměstky a budúcie tiemto listem mocí naší královskú v Čechách jménem naším i našich budúcich králuov Českých v město a lidi královské vysazujem a k jiným městóm královským v Čechách věčně připisujem i mocí lista tohoto přičítáme vysazujíce také témuž městu a bydlitelom jeho i z milosti našie dávajíce všecka a plná i celá práva ta, jichžto Stare Myesto Prazske požívalo jest z staradávna i časy nynějšie požívá, aby sě tiem zpravovali a jich ve všech přech mezi nimi, očkoli a pročkoli neb kterakžkoli vzniklých, v súdiech, spravedlnostech i v každých skutciech, obyčejích a běziech svých věčně požívali tak mocně a plně, jako by táž práva tuto se všemi články svými, rozdiely, kapitolami i výnosy kus od kusu všechna skrze byla vložena a vepsána. A jestliže by mezi nimi nebo konšely a súdcěmi téhož města nynějšími neboli potom budúcími která snad pochybnost a neznámost pří i věcí kterýchžkoli sě přihodila, jichžto by sami vedle práv svrchu dotčených a námi tomu městu lista tohoto mocí daných a vysazených poděliti a rozsúditi snad nemohli, a nebo sě kto snad jich nálezem zdál obtiežen, tehdy o doplněnie jich nálezuov a o ortel jinam sě nemají ani z nich ižádný má otvolati a k orteli skládati, nežli k nám a k našim budúcím králóm Českým, neboli k těm, jenž by jim námi a našimi budúcími králi Českými na to byli vydáni. Toto zvláštně z milosti našie jim mocí naší svrchu dotčenú dávajíce, když by koli kterého člověka kteréhožkoli stavu, řádu nebo věku při zlém skutku popadli aneb popadeného a sobě dodaného měli, aby mohli i vuoli a moc měli nad takovým neb nad takovými pomstiti i milost učiniti, jakž by sě jim líbilo nebo zdálo; však to našim ani našich budúcích králuov Českých právom k pohoršenie ani úrazu nemá býti. Item těch knih, kteréž jsú sobě v těch měrách za městské kniehy k obecnému toho města požívání udělali, jim také túž jako svrchu mocí naší potvrzujem, chtiece a tak usuzujíce: což by koli ve přech, súdiech, skutciech, běziech, trziech i prodajích nebo v přisvědčování téhož města a měšťan i bydliteluov jeho knihami již pověděnými bylo vedle práva a řádu svrchu dotčeného a v Starém městě Praském z staradávna držalého a požívalého zasvědčeno, kúpeno, otevzdáno, utvrzeno a zapsáno, aby to plnú moc a pevnost mělo proti každému ve všech věcech, což by toho sě města a jeho bydliteluov dotykalo i cělé a nezrušitedlné právo; než což by zemských běhuov dotklo sě, to chcem, aby súzeno bylo a opatrováno i tvrzeno právem a řádem tiem zemským, jehožto z staradávna ode všech pánuov a zeman v Čechách bylo, jest i bude obecně požíváno. Item trhóv těch a jarmarků, v kterýchž nynie při vydání tohoto lista jsú zastiženi, na ty dni a časy, jakož jmievati je od některé chvíle obykli sú, kterýchž také i měšťané někdy v Usty Sazamině požívali, jim mocí prve pravenú vysazujem, obnovujem, potvrzujem i dáváme, aby trhy každý týden dvakrát a jarmark každý rok dvakrát vedle obyčeje a času již dotčeného jmievali a toho s plnými svobodami, právy, řády a obyčeji oni i ti, ktož k nim na ty trhy a jarmarky nebo ot nich s trhuov a jarmarkuov jezditi budú, požívali, jakož jiná města královská v Čechách požívají a zvláště v Ústí požívali sú, toliko bez pohoršenie práva, trhuov a jarmarků jiných měst i úrazu všelikého. Nad to také tuto svobodu jim dali sme a dáváme, že my ani naši budúcí králové Čeští ani naši úředníci konšeluov v tom městě v tej miere saditi nemáme ani mají; ale oni sami sobě saďte, kohož sě jim zdá neboli bude zdáti, a to za šest let od dánie lista tohoto pořád čtúce; než ti, kteříž byli by sázeni k konšelství, mají a dlužni budú při každém sázení sliby své nám nebo budúcím našim králóm Českým obnovovati vedlé obyčeje jiných měst a řádu; pak po šesti letech námi neb našimi budúcími nebo-li úředníky našimi konšelé tudiež jakož i v jiných městech královských sázeni budú a býti mají. Ale z těch práv podkomořieho, kteráž při sázení konšeluov po městech obyčej bráti má, my toto město vynímáme a prázdny je činíme, aby žádnému podkomořiemu nebylo nic dáváno. Toto přidávajíce a na to město i jeho bydlitele a měšťany usazujíce, že nám a našim budúcím králóm Českým oni i jich náměstkové a budúci mají a dlužni jsú i budú desět kop grošov Pražských střiebrných a dobrých a nic viec úroka dávati každý rok a platiti rozdielně, to jest na svatého Jiří po dání tohoto listu najprv příštieho počnúce pět kop a na svatého Havla potom budúcieho tolikéž, a tak i jiná léta věčně na znamenie poddánie a člověčenstvie, jimižto nám i budúcím našim králóm Českým vedle vysazenie a slibuov jich jsú i mají býti porobeni a poddáni. A nade všecko aby zvláštnie priezni ciesařské budúcně pamět jim zuostala a z tak velikých milostí daru oni, dědicové, náměstkové a budúcí jich uměli sě s vděčností radovati i věrnějším a nepohnutedlnějším poddáním k našie a budúcích našich králuov Českých cti tiem stálejé a pevnějé a úmysly své řiediti, čímž většími milostmi shledají sě od královské štědrosti darováni, často psanému městu, Hradiště nebo Thábor řečenému, měšťanóm i bydlitelóm jeho nynějším i budúcím znamenie a pečeť i tej pečeti nápis, kteréžto časy věčné k rozličným svým potřěbám, jakožto k listom, slibóm, tvrdostem i všelikým jich běhuov řádóm vedle obyčeje jiných měst mají požívati, dali sme a mocí lista tohoto dáváme. Na kteréžto pečeti jest štít s polem zlatým a v tom poli dvě věži bielé, jedna s jednoho a druhá s druhého kraje štíta, mezi kterýmažto věžoma jest brána s visutú mřieži od vrchu té brány až do prostředka, nad kterúžto rinkmur ot jedné až k druhé věži ztahuje sě po prostředku; a nad věžimi již pověděnými jest orel črný o dvú hlavú a diedemami vuokol hlav obklíčený, jenž obě věži svými křídlami jest osáhl, a na prsech téhož orla štítek zvláštní kterýžto štrychy bielé a modré a na nich lva črveného od vrchu téhož orla štítka až doluov v sobě zavřel jest a osáhl, kteréhož předsi naši kniežata Lucemburska požívali sú i my požíváme, jakož v tomto listu táž pečeť řemeslem maléřským jasněje a lépe vymalována jest a vypsána. Protož těch všech věcí, práv, řáduov a obyčejivmm tiemto listem z milosti našie zvláštnie městu nahoře jmenovanému i měšťanom a bydlitelom jeho nynějším i budúcím daných a k věčné paměti zapsaných mocí královskú v Čechách jménem naším i našich budúcích králóvan Českých potvrzujem a ovšem pevny i nezrušitedlny činíme, chtiece i tak přikazujíce, aby žádný těchto našich milostí, daruov, výsad i potvrzenie nerušil ani rušiti směl anebo sě jim kterú všetečnú smělostí protiviti, jakož pokuty neslevitedlné a našeho i budúcích našich králuov Českých jistého a velikého rozhněvánie chtie ujíti. Na potvrzenie toho naši zlatú bullu podobenstvím našie velebnosti vytištěnú kázali sme přivěsiti k tomuto listu, jenž jest dán u Praze léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého třidcátého sedmého, v pátek den obrácenie svatého Pavla na vieru, let království našich Uherského etc. v padesátém, Římského v sedmimezidcietmém, Českého v sedminadctém a ciesařstvie v čtvrtém létě.