Já Beneš Košík z Lompnice vyznávám tiemto listem zjevně přede všemi, ktož jej uzřie čísti aneb čtúc uslyšie, že sem na městě na Rožďalovicích, na vsi na Podoli, na Lhotě na dvú pluhú role s lúkami i s pastvami i s řekami, na Lhotském a na Třebovském na těch rybníciech, na lesiech na Lhotě se vší zvolí a panstvím, což k tomu příslušie, nic nevymieňuje ani pozuostavuje, urozené panie Kateřině z Bergova, manželce svej milej, tři sta kop grošuov věnoval sem a jie tu to věno ukázal a toho platu i s tiem se vším zbožiem svrchu jmenovaným jie jsem ku pravej věnnej zástavě v těch penězích postúpil tak, jest-li že by mě přebyla, aby to dědicstvo svrchu psané měla, držala, jeho požívala, prodala, zapsala, zastavila a učinila z něho, což by sě jie líbilo, jako z svého vlastnieho v témž právě věnném, jakož sama má, beze všie mých dědicóv překážky, dokudž by jie nebo tomu, ktož by to právo od nie měl, od mých dědicóv nebylo dáno tří set kop grošóv peněz hotových. A my Beneš svrchu psaný jistec, Mikuláš z Valšteina seděním na Bradlci, Heník z Valšteina seděním na Vranově, Vaněk z Jenšteina seděním v Niestějcě, Jan z Valšteina seděním na Štěpanicích, Bohuše z Kováně seděním na Fryčteině, Alexander z Drahoraze seděním v Cholyniciech, rukojmie jeho s ním a zaň slibujíc všichni naší dobrú, čistú a křesťanskú vierú beze všie zlé lsti rukú společní a nerozdielnú, tak aby sě žádný z nás v tom slibu od druhých nedělil ani sě svým dielem kterak koli děliti mohl, že já svrchu psaný Beneš Košík a moji dědicové i mí rukojmie mámy, slibujem i dlužni jsmy svrchu psané věno tři sta kop grošuov na již jmenovaném dědicství jie panie Katheřině ve dsky zemské vložiti a vepsati vedle řádu a práva země této z stara dávna drženého. když by koli řád sě dál zemanóm jiným obecně dskami zemskými, od najprvnějšíeho kladenie ve dsky zemské, kteréž by sě počalo a dálo, na prvé, na druhé a konečně na třetie suché dny pořád zběhlé zpraviti jie ten plat a to sbožie vedle řádu a práva zemského před každým člověkem právem zemským. Pak-li by dsky zemské pohynuly a kterak zkaženy byly, ale tiem řádem a utvrzením, kterýmž by sobě zemené tvrdili, ujistiti a utvrditi mámy i slibujem po ty troje suché dny pořád zběhlé beze všeho dalšieho prodlenie, a to pod základem tří set kop grošuov dobrých střiebrných rázu pražského. Pak-li bychom toho neučinili po ty troje suché dny a ve dsky zemské sě které kladenie dálo zemanóm anebo, ač by dcsky pohynuly, a které jiné tvrzenie bylo obecně miesto desk, a my toho věna jie nevepsali a neutvrdili, tehda ihned my jistec i rukojmie, když bychom napomanuti byli od svrchu psané našie věřicie listem neb poslem, každý sám svým životem s jedním pacholkem a se dvěma koňoma, jeden druhého nečekaje ani sě nebytím doma druhého vymlúvaje, mámy, slibujem i dlužni smy vlehnúti do Prahy nebo do Žitavy, z těch dvú měst do jednoho, do hospody ctného hospodáře, kteráž nám od našie věřície bude ukázána a jmenována; anebo každý z nás miesto sebe panoši řádu rytieřského každého s jedním pacholkem a se dvěma koňoma v to leženie bude moci poslati, a tu obyčejné leženie plniti a zachovati tak dlúho, dokudž bychom našie věřície toho vloženie ve dsky zemské nevložili, anebo, byly-li by desky zkaženy, ale tiem řádem a utvrzením, kterýmž by sobě obecně zemené této země tvrdili a jistili, neutvrdili a neujistili, anebo tří set kop grošóv věnných jie nedali a nesplnili penězi hotovými. A když by od napomanutie minulo čtrnáste dní pořád zběhlých, ležmy my nebo neležmy, a my ještě ve desky vloženie aneb utvrzenie neučinili tak, jakož svrchu psáno stojí, anebo tří set kop grošóv věnných jie nedali a nesplnili penězi hotovými, dávámy našic věřicie svrchu psané tiemto listem plnú moc i plné právo těch tři sta kop grošóv věnných vzieti a dobyti mezi křesťany a židy na naši všech společní škodu. A my přes to vždy to leženie mámy plniti a zachovati a z něho na ižádné právo nevyjiežděti ani kterým kusem a obyčejem vyniknúti, leč bychom prve našie věřície svrchu psané to jisté věno ve desky zemské vložili neb utvrdili, tak jakož svrchu psáno stojí, anebo již jmenovaného základu tří set kop grošóv i se všemi škodami, kteréž by pro to nevloženie aneb našě neplněnie, buď to jiezdami, ztravami neb slaním a nebo kterakkoli vzeli, ješto by je dobrým svědomím pokázati mohli, dali a splnili penězi hotovými úplně a docela. A neuchoval-li by Pán Buoh kterého z nás, točiš jistce nebo rukojmi, tehdá my živí zuostalí mámy, slibujem i dlužni smy jiného tak dobrého a movitého na miesto toho umrlého v jednom měsieci pořád zběhlém, od smrti toho umrlého počítajíc, k sobě přistaviti s uobnovením listu tohoto v táž slova, kolikrát by bylo toho potřebie, pod ležením svrchu psaným. A ktož by tento list s našie věřicie svrchupsanú s dobrú volí měl, ten má i jmieti bude též plné právo k tomuto ke všemu, což tento list svědčí, jakožto ona sama panie Katheřina věřicie našě, s túto výmluvú v listě přičiněnú: Jest-li že by Pán Buoh neuchoval panie Katheřiny, manželky mé, prve než-li mne Beneše, tehda tento list dále k žádnému ižádné moci mieti nemá. A toho na potvrzenie pro lepšie pevnost i jistotu své smy pečeti vlastní naším pravým vědomím i s přiznáním ku pečetěm k tomuto listu přivěsili smy. Jenž jest dán léta od narozenie Syna Božieho po tisíce po čtyřech stech letech třidcátého prvého, v ten čtvrtek na svatú Lucii.