Já Vok z Valdštejna vyznávám tiemto listem obecně všem, ktož jej uzřie nebo čtúce uslyšie, že takúto milost učinil sem s svú milú manželkú se panie Elškú Oldřichovú dcerú z Uhlišt odjinud z Říčan, že jakož sem jie dřieve byl věnoval kop sto na svých vsech dědičných ve Volavci, v Lúčkách a v Lestkově, též vsi dávám jie s plným právem dědičným i s jiným se vším což mám aneb mieti budu, kdyžby pán Buoh neuchoval, aby má manželka dřéve řečená mohla z toho zbožie učiniti což by chtěla; a když by mne Buoh neuchoval, že tomuto listu dávám plnú moc, jako bych jie ve dsky zemské vložil, tiem obyčejem. A pro potvrzenie toho listu, a pro lepšie svědomie svú sem vlastnie pečeť přivěsil k tomuto listu s dobrým rozmyslem a zdravým životem, a pro vyššie svědomie toho prosil sem urozených pánóv, urozeného pana Čeňka z Vartenberka odjinud z Veselé, urozeného pana Jindřicha z Vartenberka seděním na Valštejně, urozeného pana Haška z Valdštejna, mincmeistra na Horách, urozeného pana Alše z Dubé seděním na Jenštejně, a urozeného pana Jana Pušky z Kunstatu seděním na Kostomlatech, aby podlé mne své pečeti přivěsili k tomuto listu. Jenž jest dán léta narozenie syna Božieho po tisíci po čtyřech stech třimezcietmého, ten čtvrtek jedenácte tisíc panen svatých.