Já Petr z Chlumu seděním v Turovicích a my Václav, Mutina a Petr odtudž, synové jeho nedielní, vyznávámy tiemto listem přede všemi lidmi nynějšími i budúcími, ktož jej koli čísti nebo čtúce slyšeti budú, že jsme s dobrým rozmyslem dobrovolně s přátelskú radú pravým trhem prodali i mocí tohoto listu prodáváme to své právo věnné všecko, kteréž sem já svrchupsaný Petr z Turovic měl po nebožce ženě své, po panie Margrétě z Sobčic dobré paměti, to jest osmdesát kop grošů na popluží, na platu, na háji, na rybníciech, na tom na všem dielu, jakož slovutný panoše Hašek z Dúbravice tu v Holovúsiech držal a požíval, slovutnému panoši Janovi z Holovús řečenému Hubart i jeho dětem i jeho budúcím, sobě ani svým budúcím tu žádné zvláštnosti dále ani práva nepozuostavujíc ani vymieňujíc, za XXX kop grošů dobrých střiebrných peněz pražského rázu, kteřížto peniezi jsú nám plně dáni i zaplaceni až docela. A to jisté právo své všecko, o němž se svrchu píše, slibujem čest i vieru, beze všie zlé lsti, očistiti a zpraviti před každým, ktož by jemu na to právem sáhl kterakýmžkolivěk kromě moci, a ve dsky zemské vložiti i zapsati tak, jakož jest obyčej podle řádu a práva starodávného této našie České země, a to na prvé, na druhé, na třetie neb konečně čtvrté suché dni, když by dsky zemské k řádu zemskému otevřieny a položeny byly. Pakli by dsky zemské zhynuly a jiný který řád miesto desk uložen byl, jehož by páni, rytieři, panoše této našie České země obecně požívali a jím sobě svá dědicská zbožie utvrzovali a zapisovali, týmž řádem slibujem jemu to utvrditi a zapsati a jistotu i pevnost na to učiniti, tak aby toho mohl svobodně požívati i jeho děti i jeho budúcí. Pakli by se jemu zdálo neb jeho budúcím ale, aby to mocně prodali, směnili, zastavili a k své libosti obrátili, kamž by se jim zdálo, beze všie odpornosti a přěkážky našie i našich budúcích. Dále bylo-li by, že by svrchupsaná paní Margréta to kterak komužkolivěk zavadila, anebo-li my že bychom to komu zavadili prve nežli dřéve jmenovanému Janovi Hubartovi z Holovús, také slibujem čest i vieru to odvaditi a nadepsanému Janovi Hubartovi to čisto a svobodno učiniti. Pakli by to všecko za nás nešlo, že by ani dsky zemské ani jiný který řád za našeho zdravie miesto desk naveden a vyzvdižen byl, jímž by sobě jiní dobřé lidé jistoty a tvrze činili a jeho požívali v rozličných a ve všelikterakých zápisiech svých, tehdy tiemto listem jemu to mocně zapisujem i jeho dětem i jeho budúcím a jistotu i tvrzi jim na to činíme a to tak ohrazujeme a zpósobujem, aby tento list náš a naše zapsánie toto aby bylo též plné moci a též pevnosti svrchupsanému Janovi Hubartovi i jeho dětem i jeho budúcím, jako bychom jim to dskami zemskými se vší ohradú a opatrností podle řádu a práva země této z staradávna držaného utvrdili a zapsali. A ktož by tento list měl s dobrú volí svrchupsaného Jana Hubarta anebo-li jeho budúcích, ten má i bude mieti túž plnú moc i též plné právo k tomu ke všemu, což tento list svědčí, jako on sám nebo-li jeho budúcí. Tomu všemu na potvrzenie pečeti své vlastnie dobrovolně přivěsili sme k tomuto listu. A pro lepšie utvrzenie i pro dalšie a širšie svědomie připrosili sme urozenách pánóv pana Otty z Bergova seděním na Troskách, pana Jana z Bergova seděním na Chlumci a slovutných panoší Jana z Černína seděním na Vysoké, Havla z Dřevenice, Haška z Dúbravice, Jana z Labúně, aby pečeti své přivěsili k tomuto listu na svědomie. Jenž jest dán léta ot narozenie syna božieho tisíc čtyři sta XXXIII^o, v úterý před svatú Alžbětú.