My Wilem Zagiecz z Hazenburga seděním v Libochowiczich a Anna odtudž z Hazenburga, někdy manželka urozeného pana Hanussie z Mulheyma, sestra jeho vlastnie, vyznáváme tiemto listem všem, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, tak jakož nám poctivý mistr Jan z Kralowicz děkan a kapitola kostela Pražského, dom ten i s městištěm na Hradczanech, kterýž leží mezi domem mistrovým Mikssowim, mistra školnieho kostela Pražského, s jedné a mezi domem kněze Ssekowym, oltářníkem oltáře svatého Benedikta téhož kostela Pražského s druhé strany v drženie dali a nám toho k zvláščnie našie prosbě a libosti se všemi právy a svobodami postúpili do našich obú životú a nic dále, jakož to list jich, kterýž nám na ten jistý dóm vydali polnějie ukazuje, tak my jim dobrú a čistú naší vieru slibujem tiemto listem, když by náš koli Wilema a Anny svrchu psaných Boh smrti neuchoval, jehož Pán Boh dlúho ostřez, že od našich dědicóv anebo od těch, ktož toho domu od nás a po nás budú v držení, toho domu beze všeho zmatku a beze všech škod a nákladóv počítánie dříve psaným kněžím děkanovi a kapitole a jich budúcím a kostelu Pražskému jmí postúpeno býti a odtud nic nebráno ani hýbáno nejmá býti, což jest koli hřebíky přibito anebo přistáno a zvláště stkli ižadnými odtud také hýbáno nejmá býti. A my Henrich z Elstemberga seděním na Plane, Mykulass Zagiecz z Hazenburga seděním na Kosti, Sbyniek z Hazenburga, syn pana Wilema svrchu psaného, rukojmie zadřieve psané pana Wilema Zagiecze z Hazenburga a za paní Annu, sestru jeho, dobrú a čistú naší vieru a pode dvěma sty kopami grošov základu rázu pražského dřieve psaným kněžím, děkanovi a kapitole slibujem tiemto listem, kdyžkoli svrchu psaných pána Wilema a panie Anny Boh smrti neuchová, že jim ihned po dvú nedělí dřieve psaného domu bude sstúpeno, tak jakož jest svrchu psanáno. Pakli by sě to nestalo a my rukojmie svrchu psaní od nich napomenuti jsúc ihned nezjednali, aby jim toho domu sstúpeno bylo, tehdy ihned nazajztřie my svčichni rukojmie, kteříž od svrchu psaných kněží, děkana a kapitoly napomenuti budem, jeden druhého nečakajie ani sě druhého nebytiem vymlúvajie, do Prahy anebo do jiného kniežecieho anebo panského města v Czechach, každý z nás s jedniem pacholkem a se dvěma koňoma do hospody ctného hospodáře, kteráž nám od nich ukázána bude, vléci jmámy, anebo každý z nás miesto sebe rytieřského řádu panoši každého s jedniem pacholkem a se dvěma koněma sic bude moci poslati a vložiti v pravé a v obyčejné leženie, a z toho leženie na ižádné právo nemáme vyjezdieti ani vyjíti tak dlúho, dokudž bychom jim svrchu psaných dvú stú kop grošov nesplnili anebo nezjednali, aby jim dřieve psaného domu bylo postúpeno, a škody a náklady, kteréž by proto vzeli a na to naložili, ještož by je dobrým svědomím pokázati mohli, penězi hotovými. A když by koli, ač i svrchu psaní pan Wilem a paní Anna živi budú i také po jich smrti až do sstúpenie toho domu, kterého z nás rukojmí Boh smrti neuchova, jehož Bože nedaj, tehda my živí zuostalí slibujem jiného tak dobrého a tak movitého a tak jistého k sobě v to rukojemstvie přistaviti v měsieci a list tento v táž slova obnoviti tolikrát, kolikrát toho potřebie bude, pod pokutú svrchu psaného leženie. A ktož tento list s svrchu psaných kněží, děkanovú a kapitoly, dobrú volí jmieti bude, ten má jmieti všechna práva svrchu psaná v tomto listu. Toho na potvrzenie a jistost pečeti našie vlastnie s naší dobrú volí a svědomím přivěšeny jsú k tomuto listu. Jenž dán v Prazie léta od narozenie Syna Božieho tisíc čtyřista ve dvadcátém létě, ten úterý před svatým Benediktem.