My kněz Matěj převor, kazatel, kněz Petr Starý a kněz Petr Smantra a kněz Jakub se vším konventem kláštera Črného plzeňského svatého Ducha, známo činíme před každým člověkem živým tiemto listem, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, tak budúcieho jakožto nynějšího věku, že založenie a pohřeb kláštera našeho jest toho rodu a těch pánuov z Bělé a Kuthštajna, a jich mnoho leží u nás v našem klášteře a korúhev toho rodu páně Račkova z Bělé ta jest visela nad ním v kuoře, jakož leží, a na té korúhvi byly trojie rohy jelenie črné v žlutém poli a pak štítóv mnoho tu v kuoře a v kaple toho rodu a jich předkuov téhož erbu, truojie rohy na štítiech jelenie též črné v žlutém poli a na helmiech jedny rohy črné. A to my kněz převor starý v mých mladých létech, než jsem knězem byl, od starých kněží kláštera našeho sem slýchal, od kněze Jana otčíka starého, od kněze Ojtěcha, od kněze Amchy a od mnohých jiných starých kněží, že jsú k nám řiekali: „pomněte, tato korúhev s rohy, kteráž visí nad panem Rackem z Bělé, ač jest nenie ten rod ochudl, že řáduov svých vésti nemohú pro chudobu, tentoť jest s korúhví jezdil, kdež slušelo, i jiní předkové jich páni velicí byli.“ A podle té korúhve s rohy visela druhá korúhev se strichy bielými a črvenými toho rodu a těch pánuov z Litic a z Potštajna, neb ten pán z Litic miesto vykúpil přiebytku našieho a u nás leží, a ta korúhev se strichy nad ním visela, a tak obě korúhvě tu s dlúhými ocasy pospolu visely, neb obojích založenie jest v Plzni. A to my kněz Matěj převor, kazatel kněz Petr starý, kněz Petr Smantra a kněz Jakub se vším konventem kláštera Črného plzeňského svatého Ducha béřem k své vieře i k svému kněžství, že nám to tak svědomo jest a to bychom chtěli seznati všudy sami osobně. A toho na svědomie já kněz Matěj převor, svého úřadu svú jsem pečeť a kláštera našeho přivěsil k tomuto listu, jenž jest dán a psán léta od narozenie Syna Božieho tisíc čtyři sta třidcátého sedmého, tu neděli před svatým Filipem Jakubem.