N/ABnF Paris; Manuscrits; lat. 15625; fol. 193r–v, č. 135ANM Praha; Sbírka C – muzejní diplomatář; sub anno
Dle edice UB II, s. 466–468, č. 974.
Dle edice UB II, s. 466–468, č. 974.
ZV
ZV
Praha (Pragae)N/AN/A
N/A
prostý soudobý opis
prostý opis z 19. století
Jan Palomar informuje delegáty generálního koncilu v Basilejireverendissime in Christo pater et domine metuendissime o tom, že jim v době odjezdu z Jihlavy odeslal listy, v nichž popsal dosavadní vývoj. Uvádí, že v sobotu 18. srpna die sabbati XVIIIa ráno se vydal císař Zikmund(dominum imperator) na cestu z Jihlavy (ab Iglavia) do Čech (intravit Boemiam), kde se zastavil v Havlíčkově Brodě (Brodam Teutonicalem), následujícího dne sequenti die19. srpna přijel do Čáslavi (Czaslaviam), třetího dne tertia die20. srpna přicestoval do Kutné Hory (ad Montes Cutnos), čtvrtého dne quarta die21. srpna pak do Kouřimi (Gurzim), pátého dne quinta die22. srpna do Českého Brodu (Brodam Boemicalem), ale již v předvečer svatého Bartoloměje vigilia vero Bartholomaei23. srpna dojel do Prahy (Pragam), kde jej vítaly dojaté a nadšené zástupy. Ve všech zmíněných městech byl rovněž přijat s radostí a ctí, přičemž mu tamější lid složil přísahu věrnosti, jak se dnes Palomar dozvěděl od samotného panovníka, neboť se legáti chtěli vyhnout davům na císařově trase, a proto se rozhodli pro jinou trasu. Byli přitom doprovázeni Menhartem z Hradce(Menhardo de Novadomo), takže přenocovali na hradech jim nakloněných šlechticů. Do Kouřimi dorazili druhý den feria secunda20. srpna a následujícího dne pokračovali přes Český Brod do Prahy. Protože se o jejich příjezdu nevědělo, přišlo je uvítat jen malé množství lidu. Slavnostně je uvítal až následující ráno sequenti vero die22. srpna za duchovenstvo Jan Rokycana (magister Johannes Rokazana cum sacerdotibus et scholaribus ecclesiarum), a to slovy: „Nyní se k vám chystám už potřetí.“ Ecce jam tertio venio ad vos (2 Kor 13, 1). Odpověděli mu slovy: „Zvolil sis dobře.“ Optimam partem elegit (Luk 10, 42). Tím chtěli říct, že pro celé království vybral čtyři in IVor nejlepší věci: předně mír, poté církevní jednotu, poslušnost svaté matce Církvi a vládu právoplatného krále primum fuit pax, secundum unitas ecclesiastica, tertium obedientia sanctae matris ecclesiae, quartum regia gubernatio. Téhož dne, ještě před obědem, je přivítal Jan Velvar (Johannes Welwar) za obyvatele Prahy (cives Pragenses). Odpoledne je pak uvítal mistr Jan ze Soběslavi, rektor univerzity rector, magistri et scholares, v jejíž Karlově koleji se legáti ubytovali. Jistý mistr Bušek (magister nomine Buscho) je přijal slovy z nedělního evangelia: „Děkuji našemu Pánu“ Domine, gratias ago tibi (1 Tim 1, 12) a děkoval Bohu za generální koncil v Basileji a za legáty. Na to mu odpověděli, že díky nenáleží jim, ale Bohu. Protože se slušelo, aby jim coby mužům učeným byla předána milost, oslovil je slovy: „ta si sedla k nohám Ježíšovým a poslouchala jeho slovo“ sedens secus pedes domini audiebat verbum ejus (Luk 10, 39), neboť vystihují nejlépe, co musí přijmout, jak praví Hugo ze Svatého Viktora a jeho Didaskalicon Hugo in didascalicon (Didascalion de studio legendi). Konšelé tří pražských měst, členové cechů s korouhvemi a hojné duchovenstvo vyšlo vstříc králi. Součástí průvodu bylo i procesí utrakvistického duchovenstva, ale na přání císaře bez obvyklých žerdí a eucharistie, na čemž se dohodli s legáty koncilu. Za radostného vzrušení prošel až k farnímu kostelu Panny Marie před Týnem (ad ecclesiam sancta Mariae in Laeta curia), kde krále pozdravil Jan Rokycana krátkým kázáním „Pane, spas krále a vyslyš nás v den, ve který volali jsme k Tobě!“ (Žalm 20, 10) a vyzval shromáždění k modlitbě za panovníka a mír. Panovník se poté odebral s doprovodem do Králova dvora (ad domum propriam hic in civitate, quoniam castrum inhabitare non posset prae ruina). Uvádí, že celé město bylo plné nadšených lidí, kteří chtěli být svědky neskutečné slávy, jakou nezažili. Konečně vzdává díky Bohu, neboť to on uděluje království komu chce, a co se dříve nepovedlo ani 80 000 ozbrojenců octuaginta millibus armatorum silou, to on činí z pouhé vůle.
Reverendissime in Christo pater et domine metuendissime! Tempore nostri exitus ab Iglavia per nuntium proprium vestre paternitate literas destinavi, rerum progressum usque ad illud narrantes. Itaque die sabbati XVIIIa augusti mane ab Iglavia dominum imperator discessit et intravit Boemiam et venit Brodam Teutonicalem, sequenti die 19. augustus Czaslaviam, tertia die 20. augustus ad Montes Cutnos, quarta 21. augustus die Gurzim, quinta die 22. augustus Brodam Boemicalem, vigilia vero Bartholomaei 23. augustus circa meridiem Pragam intravit, ubi cum magna laetitia et occursu populi cum vexillis multis et processione cleri honorifice susceptus est. In praedictis autem oppidis, seu ut more terrae hujus loquar civitatibus, similiter susceptus fuit cum gaudio et honore, et praestita sibi fuerunt fidelitatis juramenta, sicut ipso domine imperatore nobis hodie referente didimus. Quoniam nos, causa vitandi pressuram, aliam fecimus viam cum dominum Menhardo de Novadomo, qui per castra amicorum suorum nos secure et jocunde perduxit, quod non venimus ad viam, per quam veniebat serenissimus domini imperator, usque in Gurzim, ubi fuimus feria secunda 20. augustus; crastino vero fecimus prandium in Broda Boemicali, et postea intravimus Pragam. Exiverunt nobis obviam aliqui et excusarunt propter nostrum repentinum adventum et rationabiliter. Sequenti vero die mane venit magister Johannes Rokazana cum sacerdotibus et scholaribus ecclesiarum, et accepto themate: „Ecce jam tertio venio ad vos“, commendavit numerum trinitatis et in effectu, quod tertio nos venimus et tres venimus. Sperabat quod ad laudem trinitatis, ad robur pacis et unitatis, et ut destrueretur illud trinum, de quo Johannes in canonica, concipicentia sic carnis et cetera et augeretur illud fidei, spei et caritatis, fecit oblationes et cetera sic. Respondimus sibi cum verbo ex evangelio currenti „Optimam partem elegit“, inducendo post generale ad totum regnum, quod optimam partem elegit in IVor, ut tamquam in quadriga salutari summam magnorum bonorum attulerint sibi: primum fuit pax, secundum unitas ecclesiastica, tertium obedientia sanctae matris ecclesiae, quartum regia gubernatio; et commendato quolibet istorum concludebatur, optimam partem elegit, quantum ad ipsos praedicta una cum aliis pertinebant, sed iterum specialiter optimam partem et cetera sic quia sacris dedicati officiis et cetera. Regratiando et offerendo fecimus finem. Eodem die etiam ante prandium venerunt cives Pragenses, et Johanne Welwar unus de civibus accepit verbum: Gratia ejus in me vacua non fuit. Regratiatus est de laboribus et fecit oblationes et cetera. Respondimus sibi ex eodem verbo, adjecto praecedenti gratia dei et cetera et referendo ad deum omnia, diximus sibi esse regratiandum, non nobis. Reddidimus gratias de oblationibus et de prioribus factis, obtulimus nos similiter. Eodem die post prandium venerunt rector, magistri et scholares, et quidam magister nomine Buscho accepit thema ex evangelio dominicali: „Domine gratis ago tibi“, et exprimens dejectionem studii et malitiam temporum, regratiabatur deo et sacrosancto generali concilio Basiliensi et nobis et cetera. Fecit oblationes et recommendationes. Respondimus ad hoc, primo deo et sacro concilio esse regratiandum, non nobis, secundo quod grate eos videbamus, tertio quod volebamus eos habere commendatos. Et quia decens erat eis aliquid collationis gratia impertiri, cum viri scholastici essent, accepto themate „sedens secus pedes domini audiebat verbum ejus“, deduximus in his verbis sub compendio contineri ea, quae volentem in scientia proficere habere oportet juxta dictum sapientis, quod recitat Hugo in didascalicon, mens humilis, quia secus pedes, vita quieta quia sedens, studium dicendi sic et scrutinium tacitum quia audiebat et cetera et explicatis quae juxta hoc accomoda visa sunt, exhortationem fecimus et cetera et sic illam diem expendimus. Crastino introivit dominum imperator, ut dictum est; in quo non erat omittendum, quod cum vellent sibi exire obviam cum corpore Christi, et ipse diceret hoc fieri non debere, per suas literas consuluit nos de hoc, et an ad ecclesiam sancte Mariae in Laeta curia, sicut ipsi petebant, venire deberet. Respondimus de primo quod non, de secundo quod sic, et ita factum est. Veniente dominum imperatore nos exivimus sibi obviam, et propter pressuram non intravimus cum eo, sed per aliam partem civitatis. Ipse vero, prout hodie nobis referente didicimus, venit ad dictam ecclesiam, et ibi Rokazana fecit brevem sermonem, recommendando ipsum populo, et ut orarent pro eo et pro pace; et facta oratione discesserunt, dominum imperator ivit ad domum propriam hic in civitate, quoniam castrum inhabitare non posset prae ruina. Tota civitas est plena populo, tamquam ad spectaculum magnum, et vere magnum et, non diu est, vix credibile: in quo agnoscendum est et cum laudibus et gratiarum actionibus memorandum, quoniam in manu domini potestas terrae; ipsius est regnum, et cui vult et quomodo vult concedit illud. Quod olim cum octuaginta millibus armatorum non potuit obtineri, nunc sine gladio, arcu et lancea pacifice est obtentum. Ipsi gloria, benedictio et claritas in secula sempiterna amen. Scriptum Pragae, ipso die Bartholomaei.
N/AUB II, s. 466–468, č. 974.Palacký 1851, s. 354.Palacký 1877c, s. 211–220.Tomek 1879-IV, s. 718–719.Tomek 1899-IV, s. 715–716.Tomek 1906-VI, s. 1–9.Šmahel 1993-III, s. 314.Kavka 1998, s. 208–211.Čornej 2000, s. 644.Šmahel 2002-III, s. 1679–1680.Jurok 2006, s. 25.N/Ahttps://gallica.bnf.fr/ark:/12148/btv1b10037349t/f196N/A