My Kunrat boží milostí Pražského kostela arcibiskup a papežské stolice legat wyznáwáme tiemto listem obecně přede wšemi, ktož jej uzřie a čísti budú neboli čtúce uslyšie, že jsme dlužni a platiti máme prawého a sprawedliwého dluhu sto kop grošuow dobrých střiebrných rázu Pražského a počtu Českého slowútnému panoši Janowi Firšicowi z Nabdína, kterýchžto peněz již prawených nám jest byl hotowých pójčil, a byli sme jemu za jeho sprawedliwé škody dlužni. Protož nemohúce swrchupsanému Janowi Firšicowi toho dluhu sta kop grošuow tak jakož sě již wypisuje ot něho pójčených a sprawedliwě dlužných pro mnohá a těžká wálkami w České zemi wzniklými naše zawedenie w té mieře splniti, ačbychom rádi, s dobrým naším rozmyslem a zdrawým postúpili sme, postupujem, zapsali sme a mocí listu tohoto owšem zapisujem témuž Janowi Firšicowi w tom dluhu lidí našich wlastních we wsi našie Straškowě, což tu máme a držíme, zwláště pak lidi tyto zejmena psané: najprw Walše krčmáře, Waňka Žaludka, Antocha, Peterku, Řéhu, Kostku, se wšemi úroky, poplatky a užitky na ty lidi již jmenowané příslušnými, i s těmi službami, ježtož náprawy slowú služebničí, s nichžto nám sú slúžili a služby činili, i s celým a plným panstwím; dáwajíce jemu tiemto listem plnú moc i práwo, ty nadepsané lidi w Straškowě naše se wšemi i wšelikými jich požitky a příslušnostmi držeti, jimi wládnúti, jakž sě jemu najlép zdá nebo zdáti bude, jich zprawowati a požíwati tak dlúho, donižby jemu dluh jeho nahoře psaný, sto kop grošuow, docela nebyl zaplacen a úplně dán; chtělliby pak kdy komuž buď dáti, zastawiti, směniti, najíti neb prodati, w též a w takowé práwo, jakož won ot nás tiemto listem k tomu má, bez naší i našich wšech budúcích nebo jakéžkoli práwo k tomu po nás mieti mohúcích wšeliké odpory a překážky. A ktožkoli tento list mělby anebo mieti bude s častopsaného Jana Firšice z Nabdína s jeho dobrú a swobodně přiznanú wuolí, ten má i mieti bude túž moc i též owšem wšeckna práwa w něm položená a popsaná, jakožto won sám má. A tomu wšemu na potwrzenie a lepšie jistotu toho my Kunrat boží milostí arcibiskup Pražský ec. swrchupsaný pečeť arcibiskupstwie našeho wlastní jistým naším wědomím a s plným přiznáním dali a kázali sme přiwěsiti listu tomuto dobrowolně; a prosili sme urozených pánuow, pana Jana z Michalowic seděním na Bezděze, pana Jindřicha Berku z Dubé seděním na Húsce, pana Jana z Smiřic, pana Jaroslawa Berku z Dubé seděním na Milšteně, statečného rytieře pana Albrechta z Běškowic a Mikše odtudž z Běškowic, že sú také swé pečeti wedle nás dali na swědomie přiwěsiti k témužto listu. Jenž jest dán a psán na Rúdnici, léta po narození syna božieho po tisíci po čtyřech stech dwadcátého a dewátého, w ten čtwrtek den sw. Wáclawa Českého dědice.