Stiepan, z milosrdenstvie Božieho opat welehradsky, i s svým konventem a statečný rytieř, pan Arcleb z Wlcznowa, z Boha paměť a přátelskú, poctivú smlúvu mezi sebú uzmuli, chtiece na tom Pánu Bohu a Matce Božie a klášteru welehradskemu a tomu záduší v dobré a slavné paměti poslúžiti, vidúce, kterak ciesařova milost et cetera král těchto časov pro rozličné jejich milosti potřeby a v těchto zemích a krajinách mezi dobrými lidmi veliké zmatky, i musili zapisovati klášterská a zádušie zbožie, a vida to svrchu psaný pán Arcleb i s svými přáteli chtě tomu záduší milostivý obránce býti, svú věrnú radu a pomoci zvláště o to zbožie Brzest, Zulkowicze a Plesswicze s jejich se vším příslušenstvím bylo dobré paměti urozenému Zbinkowi Ssyssmowi z Straleka a ze Wssechowicz zapsáno ve čtyřechstech a ve třech a ve třidceti kopách grpšov dobrých pražských šesedesat grošov za každú kopu počítajíc, a pán Arcleb i s svými přáteli nechtie by to zbožie dále v věciech peněžích a škodách od kláštera mělo, odjíti a komužkolivěk zapsáno býti přietelským obapolně a douvěřeným svolením i prosili ciesařovi milosti et cetera krále za přivolenie, aby pán Arcleb s svými přáteli v své jméno a v svej hlas od svrchu psaného Zbinka to svrchu psané zbožie mohl vypraviti a vyplatiti bez úrazu k ruce opatova s jeho konventem a bez jich a kláštera welehradskeho závadné škody, jakož jest ciesařova milost et cetera král ráčili svej majestát na to vydati, ješto to v jejich milosti majestátě lépe a jasněji psáno stojí a již svrchu psaný pán Arcleb chtě svú milostivú a věrnú za svého životě i po svém životě paměť učiniti i uzmul jest, že to již jmenované zbožie Brzest, Zulkowicze a Plesswicz s jeho se vším příslušenstvím knězi opatovi a jeho conventu klášteru welehradskemu mocně propuštie a tiemto listem propustil a quituje a svobodno činí od sebe i od svých erbov i od svých přátel a potomkov beze všech výplat i závad i zmatkov všelikterákých, jakož jsú svrchu psaný pán Arcleb i s svými erby i s svými přáteli a potomky za to nic nedali. A dále ty zápisy, kteréž od ciesařovi milosti et cetera krále jměli a mají, ty jsú dali slovutnému panoši Woytiechowi z Mostienicz v jeho moc k věrné ruce dotud, dokud by to svrchu psané zbožie před jinými zápisy řádně obráněno a vysvobozeno nebylo před markrabínu milosti anebo před pány panským nálezem a naučením jakož jest to ciesařova milost et cetera král dále jiným zapsal a zavadil. A proto toho zbožie pán Arcleb až do kněze opatovi a jeho konventa dobré vuole má obránce a správce býti. A kdyžby kněz opat s svým koncentem svý podobný a řádný čas viděli a chtěli by sě v své svrchu psané zbožie uvázati a uvázali by sě jako v své vlastnie, tehdy svrchu psaný pán Arcleb s svými erby a přáteli i potomky budúciemi nejmá proti tomu odporen býti. A Woytiech svrchu psaný těch svrchu psaných listov a zápisov nejmá oběma stranoma obapolně jich žádnému vydati, než pro jich poctivú a řádnú spravedlnost má jě zrušiti a zřezati. A tomu na potvrzenie svrchu psaný kněz opat s svým koncentem a pán Arcleb své vlastnie pečeti s svým dobrým věděním zavěsili na svědomie k tomuto listu a k tomu připrosili slovutného panoše Zicha z Lippini, strýce páně Arclebowa, aby také svú pečet k těm svrchu psaným věcem na svědomie zavěsil k tomuto listu. Dán v Hradissty v středu den svaté Dorothy léta do narození syna Božieho tisíc čtyřista třidcátého sedmého.