Ja Jan Hruoza z Wlhlaw vyznávám tiemto listem obecně všem, že mě urozený páni, pan Oldrzich z Rozmberka a pan Wilem s Potenstayna smluvili s poctivým knězem Zigmundem, fararzem z Strczicz, o ty všecky věci, kteréž sú byly mezi námi pro úrok Temelinsky, ješto slušie k kostelu Strczyczkemu u v Temelynye tak konečně, že mne z toho nemá viec upomínati, a já také nemám viece jemu činiti žádných nesnází na tom úroce kostelniem v Temelynie, ale mám jemu vydávati skutečně na každý rok čtyři kopy platu rozdielně z té vsi, ihned počna na svatého Gyrzie najprv příštieho dvě kopě, a na svatého Hawla tolikéž; a tak vždy dále tak dlúho, dokudžby sám kněz Zigmund přede psaný u kostela neseděl aneb svého některého náměstka neposadil. Ale když sám v kostela sede neb náměstka svého posadí, tehdy já nemám jemu ničimž překážeti na tom úroce, ani slovem ani skutkem, ale kněz Zigmund často psaný má vybierati ten úrok v Temelynie, anebo náměstek jeho podle svých listov kostelních a svého práva, jakož sú prvé vybierali jeho předci. A také kněz Zigmund před psaný nemá na mě dále sahati, ani na ty lidi v Temelynie, ani já také na něj mimo ty listy staré, kteří sú na to zvlastně učiněny. Pakli bych já toho neučinil, což jest přede psáno, tehdá urozený pan Oldrzich z Rozmberka má plnú moc v ten kostelní plat se uvázati, a knězi Zigmundowi často psanému, neb náměstkom jeho, toho platu dopomáhati, a já v tom se protiviti nemám ani řečí ani skutkem. Tomu na pevnost sv vlastní pečeť přivěsil sem k tomuto listu a pro dalšie sviedomie prosil sem urozených pánov, pana Oldrzicha z Rozmberka a pana Wilema s Potenstayna úmluvci našich, že sú na svědomie své vlastnie pečeti napřed přivěsiti kázali k tomuto listu. Jenž jest dán léta od narozenie syna Božieho tisícieho čtyřstého třimezcietmého léta, tu neděli před božím křtěním m.