Přemysl I. Opavský činí s vůlí a vědomím svých synů, opavských knížat Václava II., Viléma I. a Arnošta I., a šlechticů a měst knížectví opavského svou poslední vůli. Synové mají po jeho smrti spravovat knížectví společně a za správce mají zvolit nejstaršího Václava. Nemají knížectví dělit, dokud nepominou nepokoje a bouře, které zachvátily Čechy, Moravu i další okolní země. Svého bratra Mikuláše III. nemají připustit k držbě části země a mají mu na jeho díl pouze odvádět přiměřený roční plat. Vdovské věno manželky Heleny, dědičky Bosny, zejména hrad Vikštejn a plat na městě Opavě, jakož i Augustinův dvůr před Opavou, zapsaný jí v sumě peněz, které Přemyslovi půjčila, mají synové ponechat v její držbě a mají jí řádně odvádět věnné platy. Pokud jde o dcery, které vstoupí do klášterů, nebo budou řádně vyvdány, mají jim synové poskytnout jejich díl podle toho, na co budou knížecí prostředky stačit. Dokud by se tak nestalo, mají je slušně zabezpečovat. Testátor dále své syny nabádá, aby zaplatili všechny jeho dluhy, které musel v nepokojných letech udělat kvůli obraně země, a nemají jimi nechat obtíženou jeho duši. Také jeho služebníkům, kteří s Přemyslem v těžkých časech trpěli a zůstaly jim s obranou země spojené pohledávky, má být řádně zaplaceno