Ve jmeno Boží amen. Já Jan řečený Sezema z Rochova znamenav budúcí věci a rozpomenuv se na svee přátely předešlé, že jsú byli přimyslili na svee lidi i na naše některaké roboty bezprávnee v Skrýšově a v Janovicích, seno sečení a žeň žetie po dvú dní a po dvých kur, mimo roboty od starodávna ustavenee a nechtě, by to na jich duši bylo i na mee: i složil sem ty roboty svrchupsané, seno síci a dva dni žetí a po dvých kur dávati, a skládám je mocí tohoto listu, aby jich byli prázdni mocně přede mnú i před mými budúcími, tak abych já ani moji budúcí na ty lidi ve vsech svrchupsaných nesahali a ty roboty svrchupsanne, mimo roboty svrchupsanee, mimo roboty spravedlivee od starodávna ustavenee. A toho na potvrzenie a pro lepší jistotu svú vlastnie pečeť přivěsil sem k tomutu listu svým dobrým vědomím; a připrosil jsem svých přátel, slovútného Nácka z Petrovic a Herše z Zaječic sestřence svého, jenž jsú takee přivěsili svee pečeti podlee mee k tomuto listu. Jenž jest psaan leta od narozeni syna božího tisícího čtyřistého osmecítmého, v tu sobotu na svatú Barboru pannu a mučedlnici božie.