Kilián z Moselu (Kilian von der Mosel) informuje velmistra řádu německých rytířů Pavla z Ruzsdorfu (Pauwel von Ruszdorff hoemeister dewtsches ordens zu Preussen) o tom, že ve středu před svatým Vavřincem an der nesten mittewochen vor sendte Lorenzen tage 8. srpna přišel Nigkil z Robisu (Nigkil von Robis) a sdělil mu, že knížata dy fursten zůstala 8 dní achtage tábořit poblíž Tachova (by Tachaw). Na něž chtěli zaútočit, ale bavorský vévoda Jan z Neumarktu (herczoge Hans von Beyern) řekl, že město bylo dědictvím jeho otce a on si nepřeje, aby bylo vypáleno a bylo na něj vystřeleno, aby si proti sobě nepoštval obyčejné lidi. Knížata se sjednotila a rozhodla se 4 týdny in den vier wochen na město nezaútočit. Týž den vyrazili směrem na Kladruby (uff Kladrim) v naději, že najdou tábority die thaborn, aby s nimi svedli bitvu. Kardinál Giuliano Cesarini (der Cardinal) se připojil k saskému kurfiřtovi Fridrichovi (dem herczoge von Sachsen) s praporcem římského krále; 5 linií funff fach jejich vozů se však sestávalo ze 100 vozů hundert wayne, kromě jednotlivých vozů, které mohly být použity na konci řady. Druhá armáda s kontingenty říšských měst dy richstete byla pod vedením braniborského markrabího Fridricha Hohenzollernského (herrn von Brandenburg), a třetí pod bavorským vedením die Beyerisschen fursten zcu houffe geslagen. Vojsko tak zabíralo cestu v délce jedné míle eyne myle. Palatin Mikuláš Gara (der grosse graff von Vngarn) musel králi Zikmundovi (der konig), který hodlal odejít do Itálie (gein welschen landen), vyhrožovat zběhnutím do Uher (gan Vngern), aby ho tak udržel v Norimberku (zcu Nornberg). Táborité se obrátili přímo ke knížatům v poli a skrze ně ke králi, s nimž byli ochotni jednat, za předpokladu, že přijde do husitského tábora. Ten byl ochoten přijet leda do Chebu (gein Egre) nebo do Lokte (czu Elbogen).

Příloha:

S kardinálem Giulianem Cesarinim (der cardinal) se vydali do pole vrchní velitel, braniborský markrabí, Fridrich Hohenzollernský se syny Janem a Albrechtem der marggraff von Brandenburg mit sime sone, saský kurfiřt Fridrich (der herczog von Sachsen), falckrabí Jan z Neumarktu (herczoge Hans von Beyern), bavorský vévoda Jindřich Landshutský (herczoge Heynrich von Beyern), bavorský vévoda Ota Mosbašský (herczoge Otte von Beyern), také pán z Vartenberku der von Werttinberg, arcibiskup kolínský Dětřich z Mörsu (der bischoff von Collen), biskup würzburský Jan II. z Brunnu (der bischoff von Wirczczeburg) a další duchovní a světská knížata.

Také psal knížatům rakouský vévoda Albrecht Habsburský (der herczog von Ostirreych), že jak bylo vyjádřeno v Norimberku, že ve stejné době vytáhl do pole. Když narazil na husity di ketczer, nařídil ve vzdálenosti jedné míle eine mile uzavřít vozovou hradbu a husité učinili totéž, a takto vyčkávali čtyři nebo pět dní vier oder funff tage, protože vévoda nechtěl opustit své postavení, dokud táborité neodtáhnou, neboť jako by zavládl mezi tábority a sirotky di weisin spor, když jim nechtěli poskytnout pomoc.

Také oznamuje, že vévoda, země a města se svými úředníky vtrhli v sobotu a neděli po svatém Vavřinci am sonnabende und sontage noch sendte Lorencz tage 11.–12. srpna poblíž Oseku (unden vor Resinborg) do Čech (in daz land zcu Behemen) s velkou výzbrojí einen grossen geczuk a děly grossen buchsen.

Také oznamuje, že Jan z Polence (Hans von Polenczk) je s vojskem před Löbau (vor der Lobbow) společně s lužickými městy mit den steten im lande von Lusicz und mit den obirsteten.

Také oznamuje, že lidé nemohli dostat peníze, i když kardinál nabízí na jednoho jízdního týdně dva zlaté, přesto na ně musí dlouho čekat.