Císař Zikmund oznamuje Oldřichovi z Rožmberka, že vyslal Habarta z Adlaru do vojenského tábora u Plzně, aby přiměl husitská polní vojska upustit od obléhání města hledajíc cesty, aby odtrhli, a aby nastal pokoj v české zemi (a skrze to, aby země česká konečně upokojena byla). Habart k němu pak poslal svého sluhu Slámu se zprávou, že Jan Čapek ze Sán (Czapek), Jan Královec z Hrádku (Kralowecz), Svojše ze Zahrádky (Swoysse), polní hejtman Zikmund z Vraného (Sigmund hauptman polny), Ondřej Keřský z Římovic (Kerzsky), Prokop Malý (malý Prokuopek) a jeden zástupce rady a jeden zástupce obce z každého táborského města z městských táborských stran jedou k Zikmundovi; v nadcházející neděli 11. dubna budou v Norimberku (v Normbercze) a odtud pojedou k němu do Basileje. Přestože požádali císaře Zikmunda, aby se za nimi vydal, nemůže jejich žádosti vyhovět, protože je zcela zaneprázdněn koncilními záležitostmi. Vyslal však k husitům své vyslance, kteří je k němu mají doprovodit. Zikmund doufá, že plánovaná jednání povedou k dobrým výsledkům, když k němu polní vojska vysílají tak významné osoby. Na druhou stranu ho někteří lidé varovali, že polní vojska to dělají jen proto, aby zaměstnali Zikmunda a koncil vyjednáváním, a zdrželi tak válečné přípravy, které se proti nim chystají, dokud nebude město Plzeň vyhladověno. Zikmund proto s koncilem dospěl k závěru, že válečné přípravy budou pokračovat, jako by se vůbec nevyjednávalo.

Zikmund byl také nedávno informován, že čeští a moravští páni, Staré Město pražské a další města jim nakloněná i jiná jim příchylná se nyní spojila spolu jsú za jeden člověk, takže se shromažďují v Praze (že sě v Praze sebrati mají), aby poskytli pomoc městu Plzni. Jeho zeť, rakouský vévoda Albrecht V. také že syn náš knieže Rakuske jim prý chce také pomoci. Zikmund se ptá Oldřicha, zda je to pravda, protože o tom dosud nic neslyšel. Naléhavě žádá od tebe žádáme snažně Oldřicha , aby tento eventuální plán v každém případě realizoval a nebral ohled na Zikmundovo jednání se zástupci polních vojsk abyste to neopustili pro naše tejdynky. Ve stejném smyslu psal i svému zeti jakož sme pak synu našemu také na to psali. Zikmund se domnívá, že kdyby páni se Starým Městem pražským a vévodou Albrechtem zaútočili na polní vojska, jejich vyslanci by u něj byli povolnější a on by mohl spolu s koncilem snáze prosadit svůj názor.

Nakonec Zikmund žádá Oldřicha, aby mu pravidelně hlásil všechny novinky. Zikmund bude zase Oldřichovi podávat zprávy o dění v Basileji.