Já Dorota, dobré paměti mlazšieho Ješka manželka, měšťka Starého Města Pražského, tiemto listem oznamuji všem a na vědomie dávám, že ačkolivěk jsúci obtiežena nemoci na těle, však proto s dobrým rozmyslem a požívající svobody zdravého rozumu, ze všeho zbožie mého movitého i nemovitého, kteréhož mi jest Pán Buoh z své štědrosti pójčíti ráčil, aby sě o ně po mé smrti u mezi přátely a přibuznymi mymi nedáli svárové ižádní, toto své poslednice poručenstvie zjednávám a zpósobuji obyčejem tiemto. Najprve po smrti své veškeren statek svuoj movity i nemovity, nic nevynímajic, i to všecko, k čemuž jsem spravedliva a právo mám, buď to kšaftem a poručenstvím, kteréž jest dobré paměti pani Dorota Ješková, svekruše má, učinila, aneboli kterak kolivěk jinak, buď to dielem, nápadem anebo věnem, poctivé paní Anně Truxové, matce mé milé, odkazuji a mocně dávám, aby ona s tiem učinila jakožto s svým vlastním a v tom aby jí nebylo překážieno obyčejem ižádným. Dále úmysl mój jest a žádám, jestliže to bude moci býti s přivolením přátel a poručníkuov, aby nadepsaná matka má chovala u sebe na ztravě Janka mého svrchupsaného, dokudž by k létóm svým rozumným nepřišel, kterémužio Jankovi aby z jeho vlastnieho dědictvie bylo vydáno na ztravu a na oděv na každé léto, což by bylo hodného a spravedlivého. A jestli že by Pán Buoh neuchoval matky mé nadepsané prve nežli Janka, syna mého, před jeho léty rozumnými, tehdy aby veškeren statek mój po ní zuostalý spadl na Janka jež jmenovaného plným právem. Pakli by Janek, syn mój, prve umřel nežli matka má nadepsaná, tehdy aby ona s tiem se vším statkem učinila jakožto s svým vlastním a jakož sě jí bude zdáti za podobné. Pakli by jich obú Pán Buoh neuchoval a zemřeli, tehda aby to jisté zbožie mé po nich zuostalé spadlo na poručníky mé v dole psané a to aby oni obrátili na almužny chudých a na jiné skutky milosrdné za mú duši a za mých předších s radú mistra Křišťana a kněze Řehoře, kaplana našeho, jakož já jim toho plně svěřujii a doufám. Tomu na svědectvie prosila jsem opatrných Vaňka Raka rychtáře, Janka Kbelského a Jakuba železníka, konšeluov svrchupsaného města Pražského, že sú své vlasinie pečeti přivěsili k tomuto listu. Jenž jest dan léta od narozenie syna Božieho tisícieho čtyrstého dvadcátého pátého tu sobotu po svatém Stanislavu.