Václav z Michalovic (Václav z Michalovic), velkopřevor johanitů pro Čechy, Moravu, Slezsko, Polsko, Rakousy, Štýrsko a Korutany, Beneš (Beneš), převor kláštera ve Strakonicích (převor kostelní strakonický), a celý konvent potvrzují měšťanům ze Strakonic listiny, které měli od jejich předchůdců na svá práva, majetky, domy i na poplatky, které platí konventu. Vzhledem k jejich věrnosti, a také protože v nepokojných letech trpěli pálením i jinými pohromami, dávají měšťanům zvláštní milost, a to jak měšťanům pobývajícím ve větším, tak i v menším městě, aby směli odkazovat movitý i nemovitý majetek. V případě, že by někdo zemřel bez závěti, tak má na sirotky dohlížet a opatřit je městská rada. V případě, že by někdo zemřel bez závěti a neměl děti, má jeho majetek připadnout nejbližším příbuzným, nejprve v mužské a pak v ženské linii. Kdyby zesnulý neměl příbuzné, mají jeho majetek konšelé užít pro obecní dobré. Měšťané se mají těšit stejnému právu, jaké užívá město Horažďovice (Horaždějovice) a Staré Město pražské. Za zmíněné svobody dali měšťané dobrovolně johanitům 85 kop grošů, které byly využity pro potřeby řádu. Johanité také zatopili městu novým rybníkem pozemky u Volyňky (Volynky) poblíž města. Náhradou dali johanité měšťanům holou stráň od dvora pod volyňskou cestou až k dubu; městu ale nemá patřit porostlá stráň a louka v ohybu za Marklíkovou nivou Makrlíkovú nivkú
. Naopak městu mají náležet pozemky mezi rybniční hrází a Volyňkou a rovněž můžou měšťané pást na pozemcích kolem rybníka, které nebudou zatopeny; pást mohou i ve chvíli, kdy není rybník napuštěn.
Ve jméno Boží amen. Věcí, kteréž se stávají, paměť aby nešesla a nezahynula, potřebí jest, aby to, což prvně ustanoveno a zjednáno býti má, aby písmem a listy i pečetmi potvrzeno bylo. Protož my bratr Václav z Michalovic, převor obecní zákona svatého Jana Jerusalemského v Čechách, Moravě a v Slezi, v Polště, v Rakúsích, v Štyrště, v Korutanech etc., bratr Beneš, převor kostelní strakonický, i veškeren konvent domu našeho strakonického vyznáváme tímto listem obecně přede všemi, kdož jej čísti neb čtoucí slyšeti bude, že sou nás lidé naši, purkmistr, konšelé i všecka obec společně jednostejným hlasem většího i menšího města našeho hodnú a spravedlivou prosbú prosili, abychom jim listův, hamfeštův, kteréž od našich předkův mají na své dědiny, sedliště i domy i na svá práva, potvrdili. A my, znamenavše jich prosbu hodnú, podobnú i spravedlivú, s dobrú radú našich komendoróv i bratřích, kteříž jsou tehdáž při nás byli, napřed těch listův, hamfeštův, kteréžto mají na svá práva, na dědiny, na své domy i na naše poplatky, kteréž sou našim předkům i nám platili a platiti dlužni jsou, těch jim i jich věčně budoucím mocí listu tohoto potvrdili jsme a potvrzujem, že jim máme i chcem ty v celosti zdržeti bez přerušení všelikterakého. A dále hnuti jsouc milosrdenstvím k lidem našim svrchupsaným pro jich věrnost k nám i pro rozličné přílišné záhuby, které sa tato léta nepokojná podle nás trpěli pálením i jinými rozličnými záhubami, žádajíc jich i budoucích jich dobré prospěšné viděti pro rozmnoženie zboží našeho, jakož na věrné a na spravedlivé sluší, činíme i učinili jsme s lidmi našimi napřed psanými zvláštní milost, že jsme jim, našim měšťanům v větším i menším městě přebývajícím, kteříž s městy napřed psanými dobré i zlé trpie i práva městského požívají, i jich věčně budoucím dali jsme a dáváme plnú svobodu i právo, aby oni všichni i každý zvláště z lidí našich v městech našich svrchupsaných přebývající, buďto mužského neb ženského pokolení, mohli svobodně svá zboží, buďto movitá nebo nemovitá, dědiny, domy společně neb rozdílně pod placením poplatkův našich spravedlivých i změniti i k svému užitku přivésti, jakž by se jim zdálo, i také jestliže by měli které platy na zemi, to vše moha! i buda!] moci dáti, rozkázati i odkázati podle své vůle osobám kterýmžkolivěk, ješto by se sousedům hodily, a to bez umenšení našich platův, za zdravého života neb na smrtedlné posteli kšafty a rozkázání činiti. A jestliže by který člověk z našich měšťan, buďto mužského neb ženského pokolení, bez kšaftu a rozkázání z tohoto světa sešel a sirotky po sobě pozůstavil, ješto by sobě rady dáti nemohly, tehdy purkmistr a konšelé, kteříž by těch časův byli, těch sirotkův věc a stav s dobrú radú věrně a spravedlivě opatřiti mají. A jestliže by takový člověk tak náhle z tohoto světa sešel bez rozkázánie a dědicův po sobě nepozůstavil žádných, tehdy jeho všechno zboží, buďto movité aneb nemovité, kterýmiž by koli jmény bylo jmenováno, na nejbližší přátely nejprve po meči a potom po vřeteně spadnúti má. A jestliže by se ižádný přítel neoptal na našem i na jiném zboží, tehdy konšelé toho bez rozkázání zešlého jeho zboží mají s dobrú radú na obecné dobré obrátiti bez naší i budoucích našich překážky všelijaké. A tak konečně lidé naši napředpsaní všech práv i svobod požívati mají i budou, jakožto město Horaždějovice a Staré pražské Město požívá. A za tu svobodu lidé a měšťané naši dobrovolně ve jméno pocty a koláče dali sou nám pětaosmdesáte kop grošů dobrých stříbrných, kteréžto peníze na zřetedlné dobré a užitek domu našeho sme obrátili. Také jsme lidem našim napřed psaným rybníkem novým podle Volynky u podnorčí obce zatopili i miesto toho s jich vůlí oddali sme jim i jich věčně budoucím tu stráni holú od dvora pod cestú Volynskú až k dubu bez té stráně porostlé a bez té lúky v chobotě za Makrlíkovú nivkú; a toho, což jest mezi hrází rybničnú a mezi Volynkú, také k obci požívati mají; a což by rybník netopil okolo vody, toho pastvú také požívati moci budú; a když by rybník osen nebyl, také pastvú požívati budú bez naší i bez našich budoucích škody etc. A toto naše potvrzení i svobody dané chcem mieti zdrženo od nás i od našich věčně budoucích bez přerušení všelikterakého etc. A tomu na svědomí pečeť našeho převorství s naším vědomím i konventská domu našeho jsou přivěšeny k tomuto listu etc. Jenž jest dán v domě našem v strakonickém léta od narození syna Božího po čtrnácti stech letech léta třidcátého pátého tu středu na svatého Fabiána a Šebestiána etc.