Já Rinart z Odlochowic wyznáwám tiemto listem obecně wšem, ktož jej uzřie nebo čísti budú, že zdráw jsa w swej žiwnosti s dobrým rozmyslem a s radu přátel swých dobrowolně prodal sem i moci tohoto listu prodáwám wšecka swá sbožie, kdežkoliwěk mám w Čechách i w Morawě, na dědinách poplužnich i platných lidech, na lukách, na lesiech, na rybníciech i na potociech, na pahrobciech i na doléch, w těch we wšech mezech a hraniciech, nic sobě nepoostawuje, tak jakož sem sám držal a požíwal w Odlochowicich, we Zwěstowě, w Pohoří, w Bořkowicich, w Koňárowicich 10 kop platu komornieho, w Wrankowě, we Lhotě, w Třebči a w Třebečku i což k tomu sboží příslušie, w Kúpařowicích, w Kurowicích a což k tomu příslušie, že sem prodal k prawému a plnému dědictwí za dwa tisice kop gr. dobrých střiebrných rázu Pražského mně úplně zaplacených, slowútným panošem strýcom swým Chwalowi ze Chmelného, Mikšowi z Nosákowa i jich budúcím, a ty jisté dědiny swrchupsané mám jim we dsky wložiti a zprawiti, kdyžby rád w zemi byl; pakliby desk nebylo, ale kteréhožby páni, rytieři i panoše požiwali řádu w České zemi i w Morawě, listy neb kterým řádem, to jim chci oswoboditi. A pro lepšie potwrzenie a jistotu, swú jsem wlastní pečet k tomuto listu přiwěsil, a připrosil sem urozených pápuow, pana Beneše z Dubé odjinud z Kozlého, pana Medka z Waldeka odjinud z Týnce, a slowútných panoší, Jana z Kralowic řečeného z Hrádku, Chwala z Chotče, purkrabie té chwile na Kostelci Sázawském, Jakúbka z Božejowic, Sigmunda z Kramolina, aby k tomuto listu na swědomie wedlé mne swé pečeti přiwěsili. Jenž jest psán na Leštně, léta od narozenie syna božieho MCCCCXXVI, w středu před sw. Šimonišem a Judú.