My Ondrášek rychtář, Mikuláš Koranda, toho času purkmistr, a Johánek, konšelé přísežní a měštěné města Nového Plzně, známo činíme tiemto listem přede všemi svědčiece, že opatrný muž Jan Chudoba, náš spoluměštěnín, v těžkú nemoc upad, ačkolivěk nemocen jsa na těle, však dobrého rozumu požívaje i při dobré paměti jsa, nás na svědomie k sobě přivolav i připrosiv, toto své poslednie rozkázánie, aby po jeho smrti nižádní svárové ani kteří ústrkové o jeho zbožie se nedáli, učinil jest takúto měrú: Najprve chce, aby dvanádcte chudých na všakú neděli věčně jednú dne, to jest na obědě, krmeni byli, nebo za tu drží lúku pod Škvrňany, kterúž jest nebožčík Chudoba starý, strýc jeho, na ty chudé lidi oddal, aby těch dvanádcte chudých bylo vždy krmeno. Item předpsaný Jan Chudoba odkázal a oddal paní Anničce, ženě své milé, dvě stě kop grošóv takúto měrú, jestliže by ta lúka, kteráž mu jest u věně po Anničce, ženě jeho, dána, při jeho Jana Chudoby dětech a při jeho poručníciech zuostala, o niž se paní Maretka Pabšová se paní Annú Bernartovú súdí; a těch dvě stě kop grošóv mají jí poručníci postúpiti na městu Rokycanech, a listy jí v její moc na těch dvě stě kop grošóv vydati. Pakli by té lúky kterak byli odsúzeni a při jeho dětech ani poručníciech ta lúka k věčnosti nezuostala, tehdy toliko sto kop grošóv paní Anničce napředpsaný Jan Chudoba odkazuje, aby jí poručníci téhož Jana Chudoby na Rokycanech postúpili a nic viece. A doněvadž by předpsaná Annička, žena jeho, stavu svého vdovského neproměnila, aby v domu jeho zuostala a diecete chovala jeho dobrým mravóm učieci, jako věrná mátě má učiniti a hospodářstvie aby spravovala s svědomím a volí i s potazem jeho poručníkóv vdolepsaných. A kněze Šimona kaplana a poručníka aby poctivě chovala a potřebu tělestnú dávala vedle sebe, jemu žádných přikořistí nečiniec; též i Jana stolaře, bratra Chudobova, aby vedle sebe paní Annička chovala a potřebu jemu dávala, a on jí má hospodářstvie pomoci spravovati a vésti, vždy se k poručníkóm v svých potřebách utiekajíci a s jich vědomím a s volí činieci. Pakli by paní Annička stav svój vdovský proměnila, nebo snad bez vědomie a vóle poručníkóv scestně co vedla a snad s poručníky které nesnáze vedla, tehda učiniec to, což jí jest Jan Chudoba, muž její, rozkázal postúpiti, má poručníky vdolepsanými hospodářstvie zbavena býti i odlúčena od jeho zbožie a poručníci mají se v jeho sirotka i v zbožie uvázati a zvláště Martin Točník má diece jeho k sobě vzieti. Item odkázal Janovi stolaři, bratru svému, z svého statku šedesáte kop grošóv, dvadceti kop grošóv na Sezemovi Sušickém a čtyřidceti kop grošóv mají poručníci jemu pod časy vydati. Item odkazuje do fary našeho města na dielo pět kop grošóv; a do Šerého kláštera na dielo i do Črného kláštera na dielo také zde v našem městě do každého kláštera po pěti kopách grošóv. Item do školy žákóm, ježto jsú pod kázní, odkazuje dvě kopě grošóv; item Jakubovi, městskému písaři z pravé milosti odkazuje dvě kopě grošóv; item Blažkovi vozataji dvě kopě grošóv; item Lidě a mateři její každé po kopě grošóv; item Vankovi z Štěnovic s mateří tři kopy grošóv odkázal; item knězi Šimanovi sukni černú svú s liším kožichem; item Vidurkovi plášť jeho šerý, jiné rúcho své chodicé Janovi, bratru svému odkazuje. A což mimo to rozkázánie, jakož jest svrchupsáno, zuostane, to Anničce, dceři své, mocně odkazuje a oddává, jako pravé, dědičně. Pakli by již psaná Annička, dcera Jana Chudoby, prve umřela, nežli by svých let došla, tehdy poručníci zbožie po ní zuostalé mají mezi přátely, příbuzné Jana Chudoby rozdati, jakož se jim bude zdáti, a což komu dadie, to mají za vděk přijieti. A toho všeho rozkázánie učinil jest předpsaný Jan Chudoba mocné poručníky poctivé kněze Šimona, Martina Točníka a Petra Rešovic, naše spoluměštěníny, aby oni toto poručenstvie vedli, jednali i spravovali, jakož jim toho dověřil, žádného počtu žádnému z toho nečiniec, kterýchžto poručníkóv nižádný jeho přietel ani kto cizí nemá hyndrovati ani jim překážeti žádným právem; pakli by kto na ně sáhl nebo které závady činil, proti takovému ne z svého zbožie, ale ze zbožie Jana Chudoby mají se brániti, žádného počtu nečiniec. Také mají mieti moc poručníci jeho miesto sebe jiného neb jiné, poručníka nebo poručníky, zdrávi jsúc nebo na smrtedlné posteli, postaviti k tomu hodného, kolikrát toho bude potřebie. Item Mikuláš Hynek dlužen jemu třinádete kop grošóv; item Vilém z Netonic na listech devadesát kop grošóv, a po těch úrokóv jemu nedal, kteréžto úroky jemu odpustil, a bez listóv dlužen jemu dvadceti dukátóv. Toho všeho na svědomie ku prosbě Jana Chudoby pečeti naše k tomuto listu sme přivěsili. Dán léta tisícieho čtyrstého třidcátého druhého, ten čtvrtek před tú nedělí, jakož se zpievá: Judica me deus.