Král Zikmund (Sigismundus) vyzývá konvent benediktinského kláštera Vilémov (monasterii Wilhelmicelle), který nedávno přišel o svého představeného úmrtím posledního opata, aby v souladu s jeho přáním zvolili za nového opata jejich kláštera jím navrhovaného řádového bratra, rytíře Václava Bavora (Wenczeslaum Bauor), a nikoho jiného. Dle krále by měl být opatem takový muž, který se zasvětil mnišskému životu, je vzdělán v klášterní kázni a zajistí navrácení kláštera do vlastnictví konventu. Zikmundovi je dobře znám počestný život, dobré mravy a ctnost Václava Bavora. Kromě toho král nepochybuje, že Václav je také schopen vzít konvent – podporovaný králem a Václavovými mnohými bratry a příbuznými – pod svá křídla, vládnout mu s otcovskou láskou a získat zpět klášterní majetky i samotný klášter obsazený husity snadněji než kdokoli jiný. Na závěr Zikmund konvent ujišťuje, že volba Václava Bavora opatem bude ku prospěchu více klášteru než samotnému Václavu Bavorovi. Touto volbou prokáže konvent králi velkou laskavost, kterou Zikmund uchová v dobré paměti.