Šimon od Bílého lva (Sssimon od byeleho lwa), měšťan na Starém Městě pražském (měštěnín Stareho Mesta Prazskeho), sjednává poslední vůli, aby své přátele a příbuzné v budoucnu ušetřil soudních pří a svárů příčinu súdov a svárov odjieti.

Nejprve chce, aby dluhy, které mu zůstanou, byly jejich dlužníky zaplaceny. Dům U Vola (duom v wolu) se vším příslušenstvím odkazuje na stavbu mostu k mostniemu dielu. Dále odkazuje sedm kop platu kromě osevu vsetie od Aleše z Krajnic na Zlechově (Alssowi z Kraynicz na Zlechowie) staroměstské obci a bude-li v té době seno, to odkazuje své sestře Marii (Marzi).

Ves Radlice (Radlicze) se vším, co k ní přísluší, odkazuje klášteru sv. Anny (pannam Swatoannenskym), od kterého ji dříve koupil, kromě všeho dobytka, koní, nábytku a jeho vína, což má připadnout sestře Marii a jejím dětem. Své manželce Martě (Marthie) odkazuje všechny dámské šaty rúcho chodície ženské, peřiny, polštáře, podušky, prostěradla, koberce, bílá plátna všech koltr, ubrusy ubruscóv, všechno nádobí všech konví, mís, všech nalévadel, všech kotlóv, hrncóv měděných, polovinu všech truhel kromě stříbra a velkých skříní almar. K tomu jí má být dáno 100 kop grošů pražských a 30 kop od Vaňka od Pěti korun (Wankowi od pieti korun), které se odečtou z dluhu, jenž u Šimona má.

Dále 100 kop grošů a všechno stříbro má být dáno v ruce mistrově mistru Rokycanovi (Rokyczanowie) a mistru Václavovi z Betléma (Waczlawowie z Bethlema), kteří je mají v případě potřeby z pozice poručníků věnovat studentům nebo za poručníky někoho ustanovit. Šimon místo sebe určuje Otmara Malostranského (Othmara Malostranskeho), měšťana na Starém Městě pražském (měštěnína Stareho Miesta), jako poručníka Jakubka (Jacubkowi), sirotka po Václavovi z Malé Strany (nebožce Waczlawowu z Male Strany). Sirotkovi rovněž odkazuje 40 kop grošů hotových a 18 kop, které dluží Aleš. Vyúčtování Šimonova hospodaření se svěřeným sirotčím majetkem je zaznamenané v městských knihách a on sám má z toho majetku u sebe jen truhlu s knihami (truhlu s kniehami lehkými (sic), kteráž v mém pokoji stojí), těžké kroužkové brnění pancieř těžký je u sedláře Mikuláše (Mikulasse sedláře) a tři meče, čtvery železné dveře ve sklepě a jiné věci byly dány k jeho babičce babce, které však podle ní zatopila voda a ty jest voda, jakož ona nám pravila, potopila.

Sestře nebožky manželky Anny (sestře nebožky panie Aniczky), Velce (Welcze), odkazuje 30 kop grošů, z nichž si má 20 kop nechat a 10 kop rozdat Anniným přátelům, bližším pak více než jiným. Dále odkazuje pět kop grošů sirotkům nebožtíka Chvalového z Úhonic (Chwalowym z Vhonicz), který byl zabit umořen na Libštejně (Libssteinie), o něž se má postarat jejich známý Beneda (Beneda), vychovat je do dospělosti nebo dát učit řemeslu k jich letóm dochovali anebo na to k řemeslu je dali. Své sestře Jilce (Gilcze, sestře své) a jejím dětem odkazuje 20 kop grošů, přičemž nemá sestře Marii sahat na pozemek Chrást (na Chrast). Sedláři Mikulášovi, jeho ženě a dětem odkazuje všechno své oblečení své oděnie suté i kované a 10 kop grošů z dluhu Vaňka od Pěti korun.

Šimonovy knihy má přebrat mistr Rokycana a dát obecní knihovny libráře, co se bude hodit. Stejně tak jeho sestřenicím, má nechat knihy, které se jim budou hodit. Ze Šimonova majetku má být také dáno 10 kop grošů na obecní knihovnu, misál v červené kůži a ornát zlatohlavový kostelu sv. Linharta (k sv. Linhartu, k tomu kostelu), druhý jeho misál do Tochovic (Tochowicz) a jiné misály a postily mají být rozdány po chudých farách. Dále odkazuje pět kop grošů na kostel do Tochovic, stejnou sumu na kostel sv. Linharta a na školu. Farářovi od sv. Linharta odkazuje dvě kopy grošů. Benedovi, Martinovi (Martinowi), zeti Dubkové (Dubkowe zeti), svému písaři Laurinovi (Laurinowi) ponechává k rozdělení mezi sebou své denní šaty, sukně, kabátce, kožichy, kukly i čepice, kromě dvou plášťů, jež mají být prodány a pak za to koupeny žákům, kněžím a jiným chudým štůčky postavóv, na což přidává ještě 10 kop grošů. Benedovi rovněž odkazuje svého koně. Kdyby koně nebylo, tak mu má být vyplaceno pět kop grošů. Pět kop grošů odkazuje také také Laurinovi a Martinovi.

Vítku Starostovi (Witkowi, u mne jakož byl, Starostu), jenž u Šimona pracoval, odkazuje pět kop grošů a jiné mzdy, které by komu nezaplatil, mají být vyplaceny. Dále odkazuje všechny jiné věci, peníze, dům U Bílého lva i v knihách zapsané dluhy a veškerý majetek sestře Marii a jejím dětem, a to tak, že všichni budou mít svůj podíl, synové dvakrát větší než dcery. Kdyby některé z dětí zemřelo, jeho podíl se rozdělí mezi ostatní. Pokud by některé dítě nezachovalo poslušnost vůči matce a Bohu, může Marie příslušný podíl převést na jinou osobu nebo církevní instituci ku boží chvále. Šimon ustanovuje Marii správkyní plnú poručnicí k vydání všech věcí psaných v závěti a k tomu jí přidává pomocníky; sedláře Mikuláše, Benedu a Martina.

Dále rozkazuje, aby z domu U Bílého lva bylo věčné světlo věčně lampa hořicie dnem i nocí nošeno před svátkem Božího těla do kostela sv. Linharta, a to i v případě, že se dům prodá. Pokud by kostel zanikl pakli by ten kostel sšel, má být dáváno do jiného. Městské knihy také doloží, kolik úroků ze sirotčích peněz Zikmunda z Měcholup (Sigmundowi z Mecholup) Šimon přijal po smrti Mikuláše od Vrše (po Mikulassowie smrti od wrsse), kolik splatil a co Židóm vydal Židům a co na sirotka Zikmunda investoval co na sirotka naložil, přičemž kdyby mu něco zůstal dlužen, má mu to být dáno. Zikmundovy listy jsou u Šimona ve zvláštní krabičce škatulce. Nakonec Šimon prohlašuje, že půjčil Zmrzlíkům (Zmrzlikom) 19 kop grošů a pár pozlacených knoflíků.