Já Waczlaw z Swabenicz a z Conicze vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzří neb čtúc uslyší, že s dobrým rozmyslem a s radú svých přátel prodal sem a mocí tohoto listu prodávám ku pravému manství dva lány v Tissniowicich se vším právem a panstvím, jakož sem to sám držel, nics sobě ani svým erbom i budúcím práva panstvie ani kterého vlastenstvie na tom manství nezachovavaje s roli oranú i neoranú, s lidmi i s platy, s užitky i s mezemi a s hranicemi i s jiným se vším příslušenstvím těch dvú lánú, což k tomu manství přísluší tak, jakož sem to sám držel statečnému rytíři pánu Janowi Kuželowi z Žerawicz a z Cwasicz a jeho erbom i tomu, ktož by tento list jměl s jich dobrú vólí, a věrným rukám slovutným panošiem Janowi Kuželowi mladšímu z Žerawicz, Zichowi Kuželowi mladšímu, Swachowu synu z Žerawicz, za pětmeztíctma hřiven grošov dobrých stříbrných rázu pražského a čísla morawského za každú hřivnu čtyři a šedesáte grošiev počítajíce, kteréžto penieze již sem od nich hotové vzal a zaplacené, protož já svrchu psaný Wáczlaw jistec a pravej správce nahoře i duole psaných věcí a my Sdeniek z Swabenicz, Beness z Lasskowa, Cristofor z Pienczina, Jan z Lessan a z Crumsina, Jan z Weseliczka a ze Zdietina a Jan Mnich ze Wssechowicz, rukojmie a spravedliví správce s ním a zaň svrchu psaným Waczlawem slibujem všichni ve spolek spolný rukú a nerozdielnú naši dobrú, čistú vierú beze všie zlej lsti kupitelom našim svrchu psaným to jisté manstvie zpraviti a vzdáti a osvoboditi před duostojným v Bože otcem knězem Janem biskupem Olomúczkým tak, jakož na manstvie záleží svým nákladem a prací, aby jim kupitelom našim svrchu psaným to manstvie od kněze biskupa dopuštěno bylo vzdáti. A tak to manstvie slibujem a mámy zpraviti a osvobozovati od každého člověka duchovního i světského i od židuov rok a den, ktož by to manským právem nařekl, tolikrát kolikrát by toho potřebie bylo jim kupitelom našim svrchu psaným tak, jakož na manské právo záleží a všechny věci svrchu psané slibujem kupitelom našim již jmenovaným ve všech kusiech zpraviti úplně až docela věčně a beze všeho zmatku. Pakli bychom neučinili toho, což se svrchu píše a nedokonali na všem anebo na diele, jehož Pán Buoh nedaj, tehda ihned kteráž by dva z nás rukojmí svrchu psaných napomenuta byla od našich kupitelov napřed menovaných, jeden na druhého neukazuje ani se jeden druhým vymlúvaje, mámy a slibujem vjeti a vléci aneb každý miesto sebe panoší řádu rytířského s jedním pacholkem a se dvěma koňoma inhed poslati v pravé a v obyčejné leženie do města Olomúcze v duom ctného hospodáře, tu kdež nám od našich kupitelov svrchu psaných bude ukázáno. A jestliže by náma prvníma dvěma ležákoma v tom ležení událo se ležeti čtrnácte dní čtúc od prvního dne napomanutie, a my svrchu psaných věcí kupitelom našim napřed psaným ještě nesplnili a nedokonali, tehda ihned druhá dva z nás rukojmí, kteráž budem napomenuta od našich kupitelov svrchu psaných mámy a slibujem vjeti a vléci aneb každý miesto sebe poslati v též leženie do téhož města k témuž hospodáři tím vším obyčejem a právem, jako prvnie dva ležáky; a tak slibujem učiniti až do posledních dvú rukojmí. A z toho ležení nás všech šest rukojmí s tolikež pacholky a se dvanácti koňmi slibujem a nemámy nikam vyjiežděti žádným obyčejem ani kterým právem tak dlúho, dokavadž bychom našim kupitelom často psaným svrchu psaných věcí nesplnili a nedokonali, a dokavadž bychom jim všech škod nezaplatili, kteréž by věřitelé naši pro nedokonánie a nesplněnie svrchu psaných věcí kterážkolivěk vzali, ješto by je dobrým svědomím bez přísah a bez věrovánie ukázati mohli. A jestliže by v tom času z nás rukojmí kterého Pán Buoh neuchoval, tehda my zostalí živi rukojmie slibujem jiného tak vzácného a mohovitého miesto toho umrlého, když bychom od našich kupitelov napomenuti byli, v jednom měsíci od napomenutie pořád čtúce k sobě v rukojemstvie přistaviti a list tento v táž slova obnoviti a jim kupitelom našim nahoře psaným v jich moc dáti pod ležením svrchu psaným. Tomu na potvrzenie a pro lepší jistost své smy pečeti dobrým našim vědomím a vuolí přivěsili sme k tomuto listu. Jenž jest dán a psán ve čtvrtek den svatého Matieje apoštola, léta od narozenie Syna Božieho tisíc čtyři sta třidcátého sedmého.