Blažek z Borotína na Veselí (Blazek z Borothina, seděniem na Wessely) oznamuje rychtáři a přísežným měšťanům města Bratislavy (iudici et iuratis civibus civitatis Posonienis), že dobře porozuměl obsahu jejich listu, podle něhož byli Blažkovi služebníci nařčeni, že se vydali do Uher (do uherské země), kde se dopustili přepadů bratislavských poddaných. Podle obvinění se mělo pět jeho jízdních pět jiezdných
dopustit přepadů na trnavské cestě na silnici trnavské
do Bratislavy (k Prespurku) kvůli částce 400 zlatých, kterou mu Bratislavští dluží o ten dluh et cetera
. Rovněž vyrozuměl, že ho osočují z vyslání služebníků, kteří se měli dopustit loupeží na cestě do Marcheggu (na silnici k Marheku). Ubezpečuje, že o přepadech nic neví, označuje všechna vznesená obvinění za falešná a zdůrazňuje svou dosavadní toleranci k jejich liknavosti splatit dotčený dluh. Dále uvádí, že císař Zikmund (ciesařova milost) mu nic nedluží, protože se na rozdíl od nich k ničemu nezavázal. Podotýká, že pokud by je chtěl kvůli dluhu utiskovat, rozhodně by neposílal loupežníky, protože to není jeho zvyk, ale poslal by své služebníky pro rukojmí. Dále tvrdí, že podobného chování nemá zapotřebí, protože kvůli nesplacenému dluhu na ně už dávno žaloval a dal vědět hrabatům ze Svatého Jiří a Pezinku (hrabiem na Pezing, na Swaty Gyrzij), i jiným pánům a měšťanům v Trnavě, že se hodlá podle práva domoci svých peněz. Dosud však proti nim nezakročil. Vybízí je, aby co nejrychleji splatili svůj dluh, protože jinak vůči nim klidně použije i hrubou sílu, jak o tom dávno informoval Trnavské. Připomíná, že se to týká i škod, které mu kvůli tomu vznikly.
Službu svú vzkazuji, múdří a opatrní muži a přítelé! Vašemu sem listu dobře srozuměl, v kterémžto píšete, že by vás někto zpravoval, že by moji služebníci jezdili nebli chodili do uherské země na vás, nebli na vaše poddané brát a lúpiti vašich. A že by sě moji menovali, pět jiezdných na silnici trnavské k Prespurku, a že by mluvili s jedním vašiem člověkem o ten dluh et cetera mým jménem. I také pravíte, že by moji vaše lúpili na silnici k Marheku. Milí přítelé O tom o ničem, cožkolvěk v svém listu píšete, nic, to Buoh vie, neviem, aniž sem o to ještě kdy myslil vám škoditi pro ten dluh vždy čekaje, zda byšte na svú čest rozpomenúce se a na svój list, i plnili mi pěkně bez nesnází většiech. A ještě vždy toho v mlčení čekám od vás, abyšte mi plnili jako dobří lidé, což jste mi svým listem slíbili. Jáť o to s ciesařovú milostí nic nechci mieti činiti. Vy ste mi slíbili a vy mi plniti máte, ne ciesařova milost, neboť mi jeho milost za ten dluh nesliboval nikdy. Pak toto vězte: bychť vás pro ten dluh hubiti chtěl, neposlalť bych na vás neb na vaše poddané lúpežníkuov takových, jakož mi o nich píšete; neboť já toho obyčeje nemám, ať bych u sebe choval lúpežníky. Ale když bych co učiniti chtěl, poslalť bych takové lidi, ještoť by mi přinesli vězně bez lúpení. A cožť bych pak kolvěk učinil proti vám nebli moji, vždy bych právě učinil proti vám. Nebť sem na vás dávno žaloval a osvědšoval hrabiem na Pezing, na Swaty Gyrzij i pánóm jiným i měščanóm trnavským i jiným mnoho dobrým, že na vás chci svého dluhu dobývati, jakž budu moci; a toť jest dosti vystřeženie! Ale ještěť sem nic proti vám neučinil, jakož píšete. A menovaliliť sú sě kteří moji, klamaliť sú všichni. A snad činí na mój šlak! A to vždy vězte, nebudete-li mi v skuoře plniti a svému listu dosti neučiníte, žeť na vás chci svého dobývati, jakž budu moci, jakož sem to na vás již osvědšil dávno Trnawskym. A cožť učiniem, učinímť právě, neb nemohu svého od vás mieti. A cožť škod pro vaše neplnění beru, zaplatíte mi i škody; nemínímť vám jich tak pominúti. Datum in Wessele feria IIII. post Jeronimi doctoris s. a.. Blazek z Borothina, seděniem na Wessely.