Já Bedřich z Loděnice vyznávám tímto listem obecně přede všemi, kdož jej uzří neb čtúce slyšeti budú, že znamenav své lepší v tom s přátelskú radú a s dobrým rozmyslem prodal sem a moci tohoto listu prodávám ku pravému dědictví to vše, což sem měl v Loděnici, to jest dvuor s půldruhým lánem se čtyřmi nivami, se čtyřmi lukami, s půl kopcem, s lesy, s řekami, s vodami tekúcími i netekúcími, s rybníčky a k tomu s lidmi platnými, kteříž drží puoldruhého lánu a čtvrť role, s půl krčmú, s půl mlýnem i to, což jsem na lázni měl, a pěti podsedky, s platy, s požitky, s robotami, jakož obyčej tu lidé mají, i se vším plným panstvím, se vším právem i příslušenstvím, což k tomu dvoru a k tomu panství přísluší, s mezemi a s hranicemi, jakož to panství záleží a jakož jsem to sám držel, nic sobě ani svým erbom tu práva panství ani kterého vlastenství nezachovávaje, než to všechno tak úplně prodal jsem poctivé paní Kláře Zalcarové, měštce v Olomúci i její erbom i tomu, kdož by tento list měl s jejich dobrú vuolí, za dvě stě hřiven groší dobrých, stříbrných, rázu pražského a čísla moravského, čtyři a šedesát groší za každú hřivnu počítajíc aneb zlaté dobré uherské po poluhřivny na groších, jakož v tu chvíli platí, kteréž sem od ní vzal hotové a zaplacené. A proto já Bedřich svrchupsaný, první jistec a správce nahoře i dolepsaných věcí, a my Šebor z Dubčan, Václav z Doloplaz, Franěk z Hartmanova, Mikulášek z Domamyslic, Parcival z Náměště a Franěk z Doloplaz a z Skrbeně, rukojmě a spravedliví správce, s ním a zaň slibujem všichni vespolek rukú společní nerozdělnú, naší dobrú čistú věrú beze vší zlé lsti jí paní Kláře a její erbom i tomu, kdož by tento list měl s jejich dobrú volí to jisté zboží ve vsi v Loděnici, to jest dvuor svrchupsaný s jeho se vším příslušenstvím tak jakož se svrchu píše na prvním sněmu panském neb konečně na druhém, když dsky země Moravské v Olomúci otevřeny budú, sobě i komuž by vloženo bylo ven z desk vymazati a vypsati a to čistě a svobodně paní Kláře Zalcarové a její erbom neboli tomu, kdož by tento list měl s jejich dobrú volí, ve dsky vložiti a vepsati ku pravému dědictví naším nákladem a prací a od desk vložení to jisté zboží slibujem a máme spravovati a osvoboditi od každého člověka duchovního i světského a od židuov i od věnného práva za plná tři léta, ktož by toho zboží právem zemským po nás věce nařekl tolikrát, kolikrát by toho potřebí bylo kupitelom našim svrchupsaným tak jakož země Moravská za právo má. Pakli bychom toho neučinili a nedokonali na všem neb na díle, čehož Buoh nedaj, tehdy ihned bez meškání, kteraž dva z nás rukojmí svrchupsaných budem napomenuta ode paní Kláry Zalcarové neb její erbuov, jeden na druhého neukazuje ani se jeden druhým vymlúvaje, mámy a slibujem vjeti a vléci neb každý z nás místo sebe v ležení poslati jednoho panoši řádu rytířského s jedním pacholkem a se dvěma koňoma v pravé a v obyčejné ležení do města Olomúce v dům ctného hospodáře tu, kdež nám bude od našich kupiteluov svrchupsaných ukázáno, a když by čtrnádcte dní pominulo, čtúc od prvního napomenutí, a my ještě svrchupsaných věcí našim kupitelom svrchupsaným nesplnili a nedokonali, tak jakož svrchupsáno jest, tehda ihned opět druhá dva rukojmě kteráž budem napomenuta od našich kupitelův svrchupsaných, máme a slibujem vjeti a vléci aneb místo sebe v ležení poslati do téhož města k témuž hospodáři tím vším právem a obyčejem jako první dva ležáky, a tak slibujem učiniti až do posledních dvú rukojmí a z toho ležení nás všech šest rukojmí s tolikéž pacholky a se dvanádcti koňmi slibujem i nemámy nikam nevyjížděti ani vychoditi žádným právem ani kterým obyčejem tak dlúho, dokavadž bychom toho všeho, což se svrchu píše, kupitelom našim svrchupsaným nedokonali a nesplnili beze všeho zmatku. A jestliže by naši kupitelé svrchupsaní pro nedokonání a nesplnění těch věcí svrchupsaných které škody kterakkolvěk vzali, ježto by je dobrým svědomím bez přísah a bez věrování ukázati mohli, ty škody jim slibujem nahraditi a zaplatiti úplně a docela. A neuchoval-li by Pán Buoh kterého z nás rukojmí v tom času, dokudž by se tyto všechny věci svrchupsané nedokonaly a zpraveny nebyly, čehož Buoh ostřež, tehda my rukojmí zůstalí slibujem jiného tak dobrého a movitého místo toho umrlého v jednom měsíci, čtúc od napomenutí, k sobě postaviti a list tento v táž slova obnoviti a jej kupitelom našim v jich moc dáti pod ležením svrchupsaným. Tomu všemu na potvrzení a pro lepší jistosť a na svědomí my jistec a rukojmí svrchupsaní své smy vlastní pečeti s našim dobrým vědomím přivěsili k tomuto listu. Jenž dán jest v Olomúci ve čtvrtek před květnú nedělí léta Božího narození tisícího čtyřstého třidcátého třetího.